Komunita ve světě

Kommunita Emmanuel vznikla v roce 1972 v Paříži ve Francii. Rychle se rozrůstala nejprve po Paříži a postupně po celé Francii. Na počátku 80 let překročila francouzské hranice a rozšířila se do Evropy.

V létě roku 1981 se mladá Francouzska Annie Marchaisová z kraje Tourraine vydala za prací do jednoho německého podniku poblíž Bonnu. Projížděla Paříží a zastavila se v kostele Saint-Germain-des-Près právě v čase nešpor (večerní modlitba církve – pozn.aut.). Liturgie ji tak uchvátila, že zůstala na modlitebním shromáždění, které se konalo po nešporách, a chtěla se o skupině dovědět něco víc. To, co prožila při liturgii a chválách, ji tak oslovilo, že se rozhodla přijet každý měsíc z Německa do Paříže na komunitní víkendy a víkendy pro mládež.

O něco později se poblíž Bonnu, v kostele svatého Augustina, setkala s modlitební skupinou charismatické obnovy a přednesla tam svědectví o svém nedávno započatém komunitním životě. Dva studenti, Gerhard Breuer a Markus Gehlen, byli osloveni její radostí a touhou evangelizovat. Překvapilo je i to, že jí nečiní potíže cestovat dvakrát za měsíc z Bonnu do 600 kilometrů vzdálené Paříže, aby se účastnila života komunity Emmanuel. Markus Gehlen se v lednu 1982 rozhodl odjet na komunitní víkend do Paříže, potom na týden na lyže do Combloux, kde je sport spojen s modlitbou. Byl uchvácen bratrskou láskou a rozhodl se strávit půl roku ve Francii, aby komunitu lépe poznal a zapojil se do ní. Gerhard se poprvé zúčastnil komunitního víkendu v Paříži v květnu 1982… v květnu 1984 se konal první komunitní víkend v Německu, a to v Trevíru, nedaleko hranic s Lucemburskem…

Prvním ovocem bylo vnitřní uzdravení a milost smíření mezi Francií a Německem.

Na tento víkend přijeli nečekaně i Jacques a Monique Rivièrovi. Monique je dcera Edmonda Micheleta, bývalého ministra, který byl známý svým hrdinským křesťanským životem; byl spolu s dalšími deportován do koncentračního tábora v Dachau. V květnu 1984 se Monique účastnila putování do Dachau, při kterém rodina uctila památku svého otce. Pro Moniquu to bylo velmi těžké. V jejím srdci zůstávala rána, stále byla dítětem, kterému odvlekli otce do koncentračního tábora. Ještě po čtyřiceti letech v sobě měla velmi silnou zášť (když jednou projížděli malou částí Německa směrem ke Švýcarsku autem, měla po celou tu dobu zavřené oči). Po návštěvě Dachau přivezli francouzští členové komunity Jacquese a Moniquu autem z Mnichova do Trevíru. Když zastavili před domem, kde se komunitní víkend konal, s úžasem si povšimla tabulky, na které bylo vyryto slovo CARITAS (latinsky „láska“). Obrátila pohled na druhou stranu ulice, tam se zajíždělo do dvora zaparkovat, a znovu uviděla tabulku se slovem CARITAS. Pocítila, jak jí srdce roztává. Edmond Michelet měl totiž ve zvyku říkat svým dětem, když se hádaly: „CARITAS, CARITAS.“ Monique pochopila, že ji tam přivedl tatínek, aby prostřednictvím tohoto prvního víkendu komunity Emmanuel v Německu přijala hluboké smíření.

Nyní má komunita Emmanuel kolem 9000 tisíc členů v 59 zemích. Jsou to manželské páry, mladí, svobodní, lidé všech věkových skupin. V komunitě žijí také zasvěcené osoby – asi 240 kněží a 200 zasvěcených sester a bratří. Tato rozmanitost kultur, jazyků, povolání, životních stavů a věkového složení je jedním z charaktreristických rysů komunity. I tato skutečnost zpřítomňuje a zviditelňuje základní poslání komunity – říct současnému světu, že Bůh je s námi.

Je s námi ať jsme staří nebo mladí, v manželství nebo sami, kněží, zasvěcení, ať žijeme v Africe, Evropě nebo třeba v Indonesii.

Bůh není ohraničen zeměpisnými souřadnicemi, věkem, naším zaměstnáním,  bohatstvím či chudobou, politickým zřízením. Touží přijít ke každém člověku této Země.

I tato skutečnost se v komunitě projevuje řadou konkrétních misií, služeb a projektů. Některé jsou spíše lokální, jiné přesahují hranice a jsou vice mezinárodní. Jedním takovýmto projektem je Fidesco.

CO JE FIDESCO?

fidescoFidesco je mezinárodní nestátní nezisková organizace, která vznikla ve Francii v roce 1981 na žádost afrických biskupů a která posílá dobrovolníky do rozvojových zemí, aby tam svými profesionálními dovednostmi pomáhali místním obyvatelům. Dobrovolníky se mohou stát svobodní lidé, manželé, rodiny s dětmi, mladí, dospělí i důchodci, kteří touží jet na 2 roky pracovat jako křesťané pro potřebné v těchto zemích. To vysvětluje i název organizace: FIDES – v latině “víra” a CO – zkratka pro “cooperation”, spolupráce. V současné době má Fidesco okolo 140 dobrovolníků ve 28 zemích.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

    Archiv

    Rubriky

    Základní informace

    mb Napsal(a):

    Comments are closed.