Cyprián a Daphrosa
V pátek 18. září 2015 začal jubilejní víkend, při kterém komunita ve Rwandě slavila 25 let od svého založení. Tento víkend byl zahájen otevřením procesu blahořečení Cypriána a Daphrosy Rugambových, zakladatelů komunity Emmanuel ve Rwandě. V přeplněné katedrále mluvil Mons. Thaddée, arcibiskup z Kigali, o našich každodenních bojích („rugamba“ znamená totiž v jazyce Kinyarwanda boj či bitva). „Ježíš nás posílá do životního boje, boje o svatost, boje světla proti vládě tmy. Tento boj vyhrál již nesmírný zástup světců. Chtěli bychom, aby mezi nimi byli i Rwanďané a aby nám Pán dal znamení ohledně Cypriána Rugamby a Daphrosy Mukansanga.“
Cyprián byl ve své zemi uznávaný intelektuál, kulturní odborník a slavný umělec (skladatel, zpěvák, choreograf). Jeho dílo je dnes součástí kulturního dědictví země. Byl vychován v křesťanském prostředí, ale během studií víru ztratil. V roce 1965 se oženil s Daphrosou, ženou velmi věřící a jen o málo mladší než byl on sám. Prožili 17 let velmi náročného manželského života, během nichž Cyprián způsobil své ženě mnoho utrpení. Bylo to pro ni velice těžké, ale Daphrosa se nenechala odradit a nepřestala se za svého manžela modlit.
–
OBRÁCENÍ
V roce 1982 byl Cyprián náhle a nevysvětlitelným způsobem zbaven neidentifikované nemoci, která ho velmi oslabovala a pokořovala. Prožil tehdy radikální obrácení, které se projevilo ve všech oblastech jeho života, zvláště ale v jeho manželském životě. Vyhaslá láska mezi manželi se nově vzkřísila a byla zcela obnovena. Stal se z nich naprosto sjednocený pár, který se krásně doplňoval a tuto lásku všude vyzařoval. Tato proměna byla tak očividná, že se hluboce dotkla mnoha lidí: Cyprián, který býval arogantní a nepřístupný muž, je náhle prostý, přívětivý a otevřený všem, se kterými se setkává. Bratři a sestry, kteří je znali i dříve, stále znovu zdůrazňovali jejich disponibilitu, jejich pozornost a jemnost ke každému člověku, zvlášť k těm nejmenším. Cyprián a Daphrosa si zvykli vše svěřovat Pánu a žasnout nad tím, co dává. „Pán je úžasný“, opakoval neustále Cyprián. Ve všech situacích se vždy snažil vidět tu dobrou stránku a vždy hledal, kudy jít dál.
–
ZALOŽENÍ KOMUNITY
Během cesty do Francie v roce 1989 objevili Cyprián a Daphrosa Paray-le-Monial, komunitu Emmanuel a Fraternitu Ježíšovu. Byla to pro ně veliká změna a po návratu do své země založili s dalšími dvěma lidmi malé společenství. Jedním z těchto lidí byla Annick Bescond, dobrovolnice misijního sdružení Fidesco.
Ale nešlo ještě o komunitu. Manželé váhali a nechtělo se jim pustit se do tak velkého dobrodružství. Nakonec je k tomu povzbudilo slovo od Pána, které obdrželi při modlitbě: „Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs!… Dej se do práce a nechť je s tebou Hospodin!“ (1 Pa 22, 13-16). Po schválení záměru tehdejší radou komunity zorganizovali ve Rwandě 22.-23. září 1990 první komunitní víkend. Cyprián a Daphrosa dali všechnu svou energii do budování komunity, která se rychle rodila i v ostatních místech Rwandy. Zvláště dbali na to, aby byli věrni milostem komunity a aby je opravdově žili. Jejich touha po svatosti byla nakažlivá. Byli velmi nároční a zvláštním způsobem pozorní k bratrskému sdílení.
–
TRAGICKÉ UDÁLOSTI
Vznik komunity byl o to důležitější, že země v této době prožívala obzvlášť obtížné situace velmi intenzivního etnického napětí mezi etniky Tutsiů a Hutuů. Krátce před vypuknutím nepokojů se v městečku Kibeho zjevila Panna Maria a vyzývala Rwandu k obrácení. Země byla k této výzvě lhostejná, ne však Cyprián a Daphrosa. Je překvapivé pozorovat, nakolik jsou počátky komunity ve Rwandě spjaty s historií této země – se zjeveními v Kibeho a s rozpoutáním násilí, které o čtyři roky později vyústilo v obzvlášť děsivou genocidu. Komunita byla jedním z mála míst, kde se setkávali členové odlišných etnických skupin a žili bratrské společenství s Kristem ve svém středu. Cyprián a Daphrosa velmi trvali na bratrském setkávání a na soucítění se všemi lidmi. Založili mimo jiné i centrum pro děti z ulice, které dnes stále ještě existuje. Protože byl Cyprián významným mužem v politické sféře, přimlouval se, aby utichly výzvy k vraždění vysílané v rádiu. Snažil se také, aby z občanských průkazů byla odstraněna poznámka o etnické příslušnosti… Marně.
6. dubna 1994 bylo sestřeleno letadlo prezidenta Habyarimana v Kigali ve Rwandě. Situace byla velmi vážná. Cyprián a Dafróza cítili, že situace v jejich je velmi rozkolísaná. Strávili proto celou noc na modlitbách před Nejsvětější Svátostí v kapli svého domu.
Druhý den, 7. dubna, kolem 10:30 přišla k jejich domu skupina vojáků. Byli to členové prezidentské ochranky, už vykonali nějaké čistky u Rugambových sousedů. Samozřejmě i Cyprián Rugamba musel figurovat na nejvyšších místech v seznamu lidí k likvidaci. Jeho poselství o pokoji, jednotě a lásce a jeho svědectví života přesvědčeného křesťana mu zasadily smrtící ránu.
Sotva se otevřela brána, šéf vojáků se obrátil na Cypriána, který mu šel naproti ještě dříve, než se ozbrojená skupina shromáždila na nádvoří domu: „Tak co, Rugambo, jsi stále křesťan?“ Cyprián odpověděl: „Ano, jsem stále křesťan. Můj taneční oděv je připraven. Zavolá-li mě Král, protančím se do nebe.“
Vojáci svolali rodinu: matku, otce, 7 dětí a jejich malou sestřenici. Když Dafróza pochopila, že se přiblížila hodina smrti, požádala o dovolení, aby mohla naposledy pozdravit Ježíše ve svatostánku. Místo odpovědi dostala ránu pažbou do ramene, která jí způsobila velkou bolest a pravděpodobně zlomeninu klíční kosti, celá se bolestí zkroutila. Jeden voják šel před svatostánek a vystřelil na něj. Hostie se rozsypaly po zemi.
Celá rodina byla shromážděna v zahradě, nalevo od brány, kde se nacházela taková malá rotunda. Byli postaveni do dvou řad, když do nich vojáci začali střílet. Všichni se svalili na zem. S rodiči byli zavražděni také Émérita (22 let), Serge (19 let), Cyrdy (16 let), Dacy (12 let), Cyrdina (10 let), Ginny (7 let) a malá sestřenice Gabriella Zitoni (5 let). Jeden z chlapců byl zraněn jen lehce a zachránil si život.
Nyní probíhá proces blahořečení Cypriána a Dafrózy Rugambových a jejich dětí, které s nimi zemřely. Diecézní etapa byla uzavřena v Kigali 23. září 2021.
(přeloženo z webu https://emmanuel.info/cyprien-daphrose-rugamba/ )
–
„Tam, kde se rozhojnil hřích, rozhojnila se ještě více Boží milost.“
–
Po smrti Cypriána a Daphrosy se komunita rozptýlila. Někteří z bratří a sester byli zavražděni. Jiní museli uprchnout do sousedních zemí nebo úplně jinam. Ve Rwandě začal čas hrozného utrpení pro všechny. Ale bratři a sestry, ať už se nacházeli kdekoli, dokonce i v těch pro život nejobtížnějších podmínkách, se snažili sdílet to, co jim Pán ukazoval.
Od té doby komunita ve Rwandě neustále roste a stále žije z tohoto nadšení – má dnes 1000 členů. V roce 2014 přijalo závazek angažovanosti 96 členů a v roce 2015 více než 100 členů. Bratři a sestry nejrůznějšího věku i rozličného společenského postavení vyjadřují v dojemných dopisech svou náklonnost komunitě a svou hlubokou touhu po svatosti.
Komunita je přítomná skoro ve všech diecézích a slouží zde mnoha způsoby, např. vede mnoho modlitebních společenství. Naslouchá potřebám lidí a snaží se na ně odpovědět.
Krátce předtím, než se Cyprián rozhodl pro komunitu, když ještě váhal, zaslechl dvakrát jemný hlas, který mu říkal: „Učiním skrze tebe dílo vykoupení“. A právě to se stalo. Utrpení, které prožila tato země, ve které byli všichni poznamenáni masakry (zabíjením v rodinách, ve vesnicích, mezi lidmi, kteří se znali, žili spolu, a přeci se navzájem vraždili), způsobilo, že tito lidé již neměli žádnou naději a nedokázali uvěřit, že by společné soužití bylo vůbec ještě možné.
Ale v komunitě přetrval bratrský život a byl znamením velmi silné a velmi konkrétní naděje.
Komunita se přičinila a stále se přičiňuje o uzdravení hlubokých zranění: jednoduchým svědectvím vlastního života členů, ale také komunitními misiemi a dílem.
Je zde možné vidět, ba dokonce se dotknout toho, jaký rozsah mělo „ano“, které Cyprián a Daphrosa na začátku učinili, třebaže to pro ně bylo tak náročné. Opřeli se o důvěru v Boha, který jedná. V Boha, který, jak říkával Cyprián, „je tak úžasný“. Opřeli se o důvěru v Boží slovo. Bylo to „malé ano“, pokud to tak můžeme nazvat, protože neměli žádné velké plány. Jen se v jednoduchosti scházeli v malých skupinkách, aby v pokoře založili komunitu Emmanuel. V pokoře, ale přitom s velkou radikalitou a velkou touhou po svatosti.–
MODLITBA ZA BLAHOŘEČENÍ
Nebeský Otče,
prosíme tě za blahořečení Božích služebníků Cypriána a Dafrózy Rugambových a dětí, které zemřely s nimi.
Na jejich přímluvu dej, abychom měli stejně jako oni srdce hořící láskou k Tobě, abychom nikdy nepřestávali toužit po adoraci a účinně soucítili se všemi, kdo trpí.
Pomoz nám, ať dokážeme rozdávat bez počítání a být pohotoví ke službě evangelizace rodin a všech potřebných.
Ve společenství s Cypriánem a Dafrózou Rugambovými Ti svěřujeme zvláště manželské páry, které prožívají těžkosti, a lidi, kteří mají problém odpustit svým nepřátelům. Prosíme tě, abys z nás učinil nástroje pokoje.
Na přímluvu těchto Božích služebníků se odvažujeme Tě prosit, abys nám podle své vůle udělil milost pro ……………………………… (zde můžeme říct svůj modlitební úmysl).
Pane, daruj nám pokoj a milost, o které tě s vírou prosíme.
Amen
Pokud obdržíte milosti na přímluvu Cypriána a Daphrosy nebo pokud máte nějaké svědectví, napište nám:
Ve Francii: cause_rugamba@emmanuelco.org.
V České republice: Komunita Emmanuel, Lidická 6, 602 00 Brno, emmanuel@emmanuel.cz
Finančně přispět můžete online na www.cyprienetdaphrose.com
–
Cypriáne a Daphroso, orodujte za nás!