Zvyklosti Komunity Emmanuel

Zvyklosti – Čtvrté vydání

Pravidla života pro ženy angažované v celibátu pro Boží království – Druhé vydání

Pravidla života pro muže angažované v celibátu pro Boží království – První vydání

Červen 2018

Éditions Emmanuel

Předmluva k 4. vydání

Čtvrté vydání Zvyklostí Komunity Emmanuel navazuje na předchozí vydání z let 1999, 2002 a 2012. Ve třetím vydání již byla zanešena řada úprav podmíněných životem a rozrůstáním komunity, dnes přítomné v šedesáti zemích všech kontinentů a čítající téměř 12 000 členů.

Toto vydání Zvyklostí koresponduje se statutem Komunity Emmanuel, jehož proces vývoje se završil 15. srpna 2017 společným rozhodnutím Dikasteria pro laiky, rodinu a život a Kongregace pro klérus a vedl k založení Asociace kleriků Komunity Emmanuel, sdružení neoddělitelně spjatého s Komunitou Emmanuel, přispívajícího k upevnění povolání komunitních kněží a jejich přináležitosti ke komunitě. Jedná se o statutární propozice, v církvi zcela unikátní, zaměřené na communio mezi všeobecným a služebným kněžstvím.

V roce 2011 Svatý otec Benedikt XVI. potvrdil, že Komunita Emmanuel je povolána vydávat svědectví o tomto bratrském communiu a zvěstovat „nový svět, který Kristus přišel ustavit.“ Při audienci 7. dubna 2018 nás papež František povzbudil obdobně: „Moc si přeji, aby uznání Asociace kleriků Komunity Emmanuel nepřispělo k oddělení kněží od ostatních členů komunity, laiků nebo zasvěcených osob, ale naopak aby oživilo ono krásné společenství – communio – životních stavů s komplementaritou různých povolání, s nímž máte zkušenost již více než 40 let.“ Všichni členové Komunity Emmanuel vytvářejí ve skutečnosti jediné misijní tělo pro službu církvi. Klerici i laici jsou společně povoláni – ve vší pokoře, ale s odhodláním – „k novému stylu spoluráce“, jak to vyjádřil sv. Jan Pavel II. v posynodním apoštolském listu Christifideles laici (čl. 2), založeném na eklesiologii 2. vatikánského koncilu.

Díky dlouhé práci, kterou mezinárodní rada Komunity Emmanuel odvedla, bylo možné jasněji formulovat některé prvky našeho charismatu a statutárně upravit řízení komunity v mezinárodním měřítku. Papež František nám na již zmíněné audienci připomněl, že „charisma Komunity Emmanuel je vepsáno v jejím jménu Emmanuel – Bůh s námi“. Ano, protože on je s námi, můžeme adorovat Pána přítomného mezi námi; protože on je s námi, můžeme projevovat soucítění, když objevujeme jeho tvář a jsme si navzájem blízko; protože on je s námi a my jsme se s ním setkali v jeho živém slovu, můžeme ho zvěstovat společně.

Při reflexi našeho charismatu vyvstala potřeba upřesnit povolání Fraternity Ježíšovy v rámci Komunity Emmanuel. Členové komunity, kteří jdou fraternitní cestou, dosvědčují obnovou svého křestního zasvěcení tím, že jsou Ježíšovi bratři a sestry. Důsledně se společně zasazují o to, aby zazářilo charisma Komunity Emmanuel a aby podporovali její každodenní život.

V tomto vydání Zvyklostí najdete rovněž pravidla života pro muže a ženy angažované v celibátu pro Boží království. Jedná se o texty pojednávající o důležitém prvku růstu naší komunity. Umožní nám lépe poznat jedinečnost povolání těchto našich bratří a sester, abychom je mohli podporovat v povolání k sebedarování, odžívaném ve světě.

Čtvrté vydání Zvyklostí a přiložených pravidel života bylo schváleno 8. června 2018 mezinárodní radou Komunity Emmanuel a radou Fraternity Ježíšovy pod mým vedením.

Připomínám, že Zvyklosti nelze chápat jako soubor zákonů, které by se měly striktně dodržovat. Jedná se spíše o prezentaci toho, co dnes máme v komunitě žít, a slouží k tomu, aby se uváděla do života nová Statuta Komunity Emmanuel a podporovala naše misijní kreativita. Nikdy by nám neměly bránit, abychom se uzpůsobili místním podmínkám a kultuře různých zemí, samozřejmě v souladu s mezinárodní radou a delegáty generálního moderátora pro příslušné zóny.

Zvyklosti budou přeloženy do dalších jazyků, ale referenční verzí zůstane francouzské vydání.

Svěřme naši komunitu v tomto mariánském roce přímluvě Matky Emmanuele a svoji disponibilitu nabídněme Duchu svatému, aby nás vedl po stále nových cestách evangelizace.

Laurent Landete

Generální moderátor Komunity Emmanuel

8. června 2018,

o Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

I. část

Zvyklosti Komunity Emmanuel

4. přepracované vydání

červen 2018

1. Preambule

1. Komunita Emmanuel

1.1 Komunita Emmanuel „sdružuje věřící všech životních stavů, kteří touží zapojit se společně do sekulárního a současně kontemplativně-apoštolského života v katolické církvi“ (Statuta, čl. 1). Je komunitou sdílení života: ti, kdo do ní vstupují, odpovídají na Boží volání být spolu pro pokrok ve svatosti, službu a hlásání Krista. Toto povolání je stvrzeno papežským uznáním Komunity Emmanuel za mezinárodní veřejné1 sdružení2 věřících.

1.2 Komunita Emmanuel je součástí „proudu milostí“ katolické charismatické obnovy (srov. Statuta, preambule) i misionářského proudu z počátku 20. století, kdy se mnoho laických hnutí zmobilizovalo k evangelizaci a obnově křesťanského života. Katolická charismatická obnova je charakteristická zkušeností s vylitím Ducha svatého.3

1.A. Emmanuel, Bůh s námi

1.3Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel“ (Iz 7,14 a Mt 1,23). Povolání Komunity Emmanuel je zcela vepsáno v jejím jménu „Emmanuel“, Bůh s námi. Kristus-Emmanuel přišel na svět a vtělil se, aby lidem přinesl spásu a byl nám blízko. „Být Emmanuelem“ podle obrazu Krista pro členy komunity znamená žít ve spojení s Bohem (srov. 1.4.) ve světě (srov. 1.5.), stát se apoštoly lásky a svědky Božího milosrdenství (srov. 1.7.), vést jednoduchý způsob života v duchu chudoby (srov. 1.8 a 1.9) a přijmout k sobě Pannu Marii (srov. 1.10).

1.4 Kristus povolává každého člověka ke svatosti: „Buďte svatí jako je svatý váš Otec v nebesích“ (Mt 5,48). Komunita Emmanuel je svým členům především cestou ke svatosti a ke spojení s Bohem.4 Vše, co jim poskytuje v duchovní rovině (adorace, soucítění, evangelizace, přijímání svátostí,5 sebedarování, přijetí Panny Marie) i co se týče konkrétních prostředků (doprovázení, domácí společenství – „maisonnée“, sdílení duchovních i materiálních dober, bratrský život, vedení duchovního zápisníku atd.), je zaměřeno na posvěcování každého člena komunity pro spásu světa. Povolání ke svatosti a touha evangelizovat láskou jsou nejhlubší pohnůtkou veškerého zapojení v komunitě.

Být ve světě, ale ne ze světa

1.5 Následování vtěleného Krista pro členy komunity znamená žít jako misionáři tam, kam je Bůh postavil (viz 1.25): být ve světě, ale ne ze světa. Mají milosti křtu rozvinout v sekulárním životě (v rodině, ve společnosti, v oblasti kultury, v práci, ve službě druhým), aby tam vnášeli Krista a byli znamením Emmanuele pro druhé: „Z rozšíření Komunity Emmanuel v mnoha diecézích a zemích z různých kontinentů se schválením tamních biskupů je možné poznat, že Komunita Emmanuel přispívá k obohacování života církve a stává se stále více znamením Boha s námi.“ (Schvalovací dekret statut z roku 1992)

1.6 Komunita Emmanuel je v podstatě sekulární. Její členové se plně angažují ve společnosti, slouží jí svými prostředky, svými kvalitami i talenty. Nesnaží se – například z důvodu větší disponibility pro misii – stáhnout se ze světa nebo omezovat na minimum svůj pracovní nebo rodinný život, ani službu druhým. Jde jim o to, aby jako Kristovi svědkové „ve světě, ale ne ze světa“ se bezvýhradně angažovali podle hodnot evangelia a z něj vyplývajících důsledků.

Apoštolové Boží lásky a svědkové milosrdenství

1.7 Členové komunity zvěstují slovy i skutky Boží lásku k lidem a jeho milosrdenství pro hříšníky. Boží milosrdenství, zjevené Kristovou smrtí a jeho probodeným Srdcem (srov. Jn 19,34), komunitu zvláštním způsobem sbližuje s poselstvím Paray-le-Monial:6 „Hle, Srdce, které tak milovalo lidi.“ Když členové komunity hlásají tuto lásku, otevírají brány naděje:

Nelze připustit, aby existoval nějaký člověk, tak špatný a tak zvrácený, aby mu nemohla být dána bezpečná naděje na odpuštění, jestliže opravdu lituje svého poblouznění. Kristus, který zemřel za všechny lidi, chce, aby v jeho církvi byly vždy otevřeny brány odpuštění každému, kdo se vzdálí od hříchu.“ (srov. Katechismus katolické církve, čl. 982)

Být apoštolem lásky a svědkem milosrdenství znamená rovněž být zdrojem smíření mezi lidmi a tvůrcem pokoje.

Jednoduchý způsob života v duchu chudoby

1.8 Emmanuel přišel na svět jako chudý mezi chudé. Podle jeho příkladu je celá komunita povolána žít ve světě jednoduchým způsobem života v duchu chudoby.

1.9 Jednoduchost života je součástí povolání členů komunity jako celku. Zahrnuje stránku materiální, lidskou i duchovní.

  • Duch chudoby se projevuje volbou jednoduššího způsobu života a dobrovolného uskrovnění tak, aby se vytvořil prostor tomu, co je podstatné, totiž připodobnit se Kristu, který se stal chudým. Jedním z prostředků, které komunita poskytuje k realizaci uskrovnění s ohledem na spravedlivé dělení, je desátek (Statuta ho nazývají „určitý finanční příspěvek“ [čl. 20]; viz též 5.23 a 15.38 a násl.). Dalšími prostředky jsou vzájemná pomoc, solidarita nebo velkorysé darování svého času (ve volnu, o prázdninách, apod.) pro službu církvi a pro misie.
  • Povolání k jednoduchému způsobu života v duchu chudoby členové komunity chápou a žijí tak, že následují „malou cestu“ svaté Terezie od Dítěte Ježíše.
  • V komunitním životě to rovněž znamená přijímat navzájem projevy naší chudoby (nemoci, nedostatky, slabosti atd.) a společně je nést.

Maria, matka Emmanuele

1.10 Členové Komunity Emmanuel se chtějí – po vzoru Panny Marie při Zvěstování – otevírat obdarování Ducha svatého, aby mohli přijmout Ježíše jako Slovo Boží a evangelizací ho dávat světu.

1.11 Spolu s Ježíšem a apoštoly se členové komunity učí žít s Marií, Matkou Emmanuele, v každodenním životě. Maria je vzorem svatosti a evangelizace, neboť dala světu toho, který mu přinesl spásu. Maria je rovněž ochránkyní angažovanosti všech členů komunity a zárukou jejich věrnosti: „Láska k Marii, Matce Emmanuele, která ho jako první vnesla do světa, zajišťuje věrnost prvotnímu povolání.“ (Schvalovací dekret statut, 8. prosince 1992)

Proto se členové Komunity Emmanuel svěřují do přímluvné modlitby Panny Marie a spolu se členy Fraternity Ježíšovy (srov. 1.49) se rádi denně modlí modlitbu zasvěcení Ježíši skrze ruce Panny Marie podle svatého Ludvíka Marie Grignona z Monfortu.

1.B. Milosti komunity

1.12Základní milost komunity pochází z eucharistické adorace Boha skutečně přítomného uprostřed nás, tedy „Emmanuele”. Při adoraci se rodí soucítění se všemi lidmi, kteří hynou hladem, ať už hmotně či duchovně, a ze soucítění se pak rodí žízeň po evangelizaci v celém světě, zvláště mezi těmi nejzuboženějšími. Do života církve Komunitu7 Emmanuel zakořeňují základní prvky komunitního života a apoštolátu – vylití Ducha svatého, naslouchání Božímu slovu, oddanost Matce Boží Panně Marii, přijímání svátostí, slavení liturgie a communio všech životních stavů.“ (Statuta, preambule a-b) Zakladatel Komunity Emmanuel Pierre Goursat8 žil tuto milost konkrétně a předával ji členům komunity.

Vylití Ducha svatého

1.13 Vylití Ducha svatého otvírá srdce Duchu svatému, a tak člověk jeho vedení zcela vydává svůj život. Vychází to především z Boží iniciativy, jíž Bůh vstupuje do života lidí jako blízká živá bytost. Lidé obnovení zkušeností s vylitím Ducha poznávají nebo znovu nacházejí význam svého křtu a biřmování a odpovídají na ně svým obrácením, tedy změnou života, která jim umožňuje, aby Boha postupně činili centrem svého života.

1.14 Ovoce této zkušenosti je:

  • schopnost oceňovat krásu Božího slova a přijímat je jako slovo aktuální, živé a účinné. Proto si členové komunity zvykli zapisovat slova do deníčku, aby je mohli snáze meditovat a uskutečňovat. „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ (Lk 11,28)
  • modlitební život v nejrůznějších podobách: modlitba osobní i společná, chvály, přímluvy atd.
  • časté přistupování ke svátostem, jimiž se živí a podporuje autentický život v Duchu svatém
  • touha po komunitním životě9
  • horlivost při hlásání evangelia
  • prohlubování křesťanského života založené na božských ctnostech
  • láska k církvi a důvěra k jejímu učitelskému úřadu

1.15 Charismata,projevy Ducha ke společnému prospěchu“ (srov. 1 Kor 12,7), se šíří ve své rozličnosti a provázejí lidi na cestě obrácení a evangelizace, k níž jsou povoláni, aby následovali Krista.

Chvály

1.16 Vylití Ducha svatého umožňuje, aby život člověka byl proniknut chválou. Členové komunity tím, že uskutečňují výzvu Pána Ježíše: „Stále se radujte […] a za všech okolností děkujte Bohu“ (1 Tes 5,16-18), zakoušejí ve svém každodenním životě skutečnou Boží přítomnost a svědčí o ní světu. Zavazují se „ke každodenní modlitbě chval, konané radostně a nakolik možno i komunitně“ (Statuta, čl. 15).

1.17 Modlitba chval se v životě komunity objevuje při mnoha příležitostech: v rodině, v maisonnée, při komunitních setkáních i jejích službách atd.

Není jí vymezen prostor pouze při určitých celcích činností praktikovaných v komunitě či soukromě. Členové Komunity Emmanuel touží každý okamžik svého dne prožívat ve chvále. Neustálá modlitba, k níž je Pán volá, je především modlitbou chval. Poznávají, že v každé události všedního dne, ať už je radostná nebo obtížná, lze najít důvod k oslavě Boha, neboť „všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (srov. Řím 8,28). Bůh se nemění, ale chvála mění jejich pohled na každodenní události, posiluje jejich víru a umožňuje jim žít v důvěře a radostném odevzdání se Pánu v přítomném okamžiku.

1.18 Pro členy komunity Emmanuel je chvála způsobem života, který utváří jejich osobnosti a rovněž buduje komunitu. Odvádí je od sebe samých, podněcuje k objevování dobročinné lásky a k naslouchání bratřím. Je důležitá i pro evangelizaci.

Liturgie

1.19 Komunita Emmanuel liturgii vnímá a prožívá nesena milostí chval, adorace a naslouchání Božímu slovu. Slavení liturgie živí komunitní život a její krása se dotýká srdcí lidí při evangelizaci. Členům komunity záleží na tom, aby z tohoto Božího daru skutečně žili. Dbají na to, aby ho usilovně rozvíjeli formací a vhodnou přípravu, ale i tím, že nacvičují zpěvy, nebo je dokonce sami skládají.

Svátosti: eucharistie a svátost smíření

1.20 Ústřední místo v životě komunity i jejích členů zaujímá eucharistie. „Členové Komunity Emmanuel se zavazují podle svých možností […] ke každodenní účasti na slavení eucharistie.“ (Statuta, čl. 15) Každodenní účast je pro všechny životně důležitá: umožňuje jim „učinit Ježíše středem svého života“ (Statuta, preambule) a přijímat ho jako pokrm (srov. Jn 6,55). Eucharistie posiluje jejich sjednocení v lásce, je zdrojem, díky němuž se stávají adorátory uprostřed světa. Zasazuje každou jejich činnost do kontemplace a otevírá je pro Ježíšovo soucítění.

Schvalovací dekret statut z 8. prosince 1992 výslovně říká, že milosti adorace, soucítění a evangelizace plynou z eucharistie: „Členové komunity chtějí v adoraci, soucítění a evangelizaci prožívat skutečnost Emmanuele, ’Boha s námi v každodenním životě‘. Slavení eucharistie, eucharistická adorace a kontemplativní život ve světě otevírají jejich srdce pro soucítění s Ježíšem, který povolává k lásce a službě nejchudším, k evangelizaci a nesení Kristova světla do různých kultur a společností.

1.21Členové Komunity Emmanuel se zavazují podle svých možností […] k pravidelnému přistupování ke svátosti smíření“10 (Statuta, čl. 15). Zakoušejí pak nevyčerpatelné Boží milosrdenství a čerpají nové síly pro pokrok na cestě ke svatosti. Sami se pak díky této zkušenosti stávají svědky milosrdenství (srov. 1.7.).

Adorace, soucítění, evangelizace

1.22 Adorace, soucítění a evangelizace jsou základem, v němž spočívá charisma Komunity Emmanuel.

1.23Členové Komunity Emmanuel se zavazují podle svých možností ke každodenní delší adoraci (pokud možno před Nejsvětější svátostí).“ (Statuta, čl. 15). Dělají to, aby kontemplovali Krista přítomného v eucharistii, který dává svůj život z lásky pro spásu všech lidí. Adorují nejen za sebe, ale za všechny lidi. Otevírají své srdce nekonečné Boží lásce, aby se tato milosrdná láska vylila na celý svět. Sami sebe nabízejí jako oběť, aby tak odpověděli na žízeň po lásce, kterou vyjádřil Kristus na kříži (srov. Jn 19,28).

1.24Kontemplace nás učí vidět všechno ve světle soucítění“ (srov. Katechismus katolické církve, čl. 2715). Každodenní adorace tudíž vede členy komunity k tomu, že sdílejí Kristovo vcítění se do lidstva a jeho soucítění s těmi, kdo „hynou hladem, ať už hmotně nebo duchovně“ (Statuta, preambule a). Soucítění se projevuje konkrétně v jejich chování a prostřednictvím jednotlivých komunitních aktivit. V ubohém a trpícím člověku si nechává projevovat lásku sám Ježíš (srov. Mt 25,40).

Adorace přivádí členy komunity ke zjištění, že v největší bídě a nejhlubším utrpení se nachází lidé, kteří neznají Boha nebo se od něj oddělili hříchem, a poskytuje jim možnost podílet se na soucítění samého Boha, jež nalezlo své vyjádření v Ježíšových posledních slovech na kříži: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, […] aby skrze něj byl svět spasen.“ (Jn 3,16-17) Pravým Ježíšovým soucítěním je zachránit lidi stvořené Otcem, a proto učedníkem Emmanuele se stane ten, kdo hoří touhou přispívat spolu s Kristem ke spáse všech lidí.

1.25 Adorace a soucítění přivádějí k evangelizaci, komunitnímu povolání potvrzenému schvalovacím dekret Statut z 8. prosince 1992: „Povolání komunity Emmanuel k účasti na misijním působení církve v současném světě potvrzuje nyní, v očekávání roku 2000, především adventní výzva Svatého otce k nové evangelizaci.“

Členové Komunity Emmanuel sdílejí radosti a naděje, smutky i úzkosti všech lidí, především chudých a trpících (srov. Gaudium et spes, čl. 1), a z popudu Ducha svatého jim chtějí pokorně naslouchat a sdílet s nimi naději na spásu.

  1. Evangelizace se v první řadě týká člověka, který evangelizuje – nejprve on se se má nechat evangelizovat a proměnit Pánem.
  2. Každý evangelizuje individuálně aktivitami v okruhu svých známých, v rodině, mezi přáteli, v zaměstnání apod. Každý člen komunity je tedy misionářem tam, kde žije; ostatní ho k tomu stimulují a podporují ho v tom.
  3. Evangelizace zahrnuje též účast každého na apoštolském díle započatém komunitou ve snaze odpovědět na nové skutečnosti v oblasti sociální, ekonomické, politické i kulturní,11 a to zapojením se do přímé evangelizace (na ulici, po domech aj.), do evangelizace rodin, lidí v produktivním věku, mládeže apod.
  4. Evangelizace se projevuje rovněž v zapojení do aktivit místní nebo univerzální církve.
  5. A konečně evangelizace se uskutečňuje ve všech posláních, jež církev Komunitě Emmanuel výslovně svěřila.

1.26 Podle příkladu svaté Terezie z Lisieux, patronky misií, uskutečňují členové Komunity Emmanuel svoje misijní povolání také tím, že Pánu odevzdávají své malé oběti, mrzutosti každodenního života a všechny možné obtíže (zkoušky, nemoci, postižení atd.).

Communio životních stavů

1.27 Komunita Emmanuel je zřízena k posvěcování a k misii, což je společné povolání Božího lidu (srov. Lumen Gentium, čl. 11). Nabízí k tomu prostředky, dostupné všem pokřtěným a biřmovaným, a tak již na svém počátku shromáždila do jediného společenství všechny životní stavy: laiky (žijící v manželství i svobodné), laiky angažované v celibátu a kleriky (kněze i jáhny). Milost společenství jakožto communia je neoddělitelně spjata s charismatem Komunity Emmanuel, což potvrzují Statuta: „Odžívání církve jako společenství (eklesiologie communia) v komplementaritě životních stavů – především communia mezi všeobecným a služebným kněžstvím12 – je v centru duchovního, bratrského i misionářského života členů Komunity Emmanuel.“ (Statuta, preambule c)

Touha po bratrském společenství všech životních stavů se v církvi objevila relativně nedávno a dostala formu novým Kodexem kanonického práva z roku 1983, který je jedním z plodů 2. vatikánského kncilu.

Členové komunity se z titulu svého křtu navzájem podporují v povolání žít všeobecné kněžství věřících a podílet se na královském a prorockém úřadu Ježíše Krista (srov. Lumen gentium, čl. 10-13)

1.28 Přítomnost všech životních stavů v Komunitě Emmanuel je určující pro její povolání a je nezbytná jak k evangelizaci, tak k posvěcování všech. Zkušenost ukazuje, že společná práce přináší hojné misijní ovoce a že věrnost každého svému povolání přispívá k posvěcování všech ostatních.

Univerzální povolání

1.29 Komunita Emmanuel se velmi brzy z Francie, kde vznikla, rozšířila i za její hranice. Dnes je přítomna v mnoha zemích všech světadílů. Mezinárodnost komunity s rozmanitostí kultur a jazyků je výzvou žít v jednotě s bohatstvím rozdílů a ve vzájemném doplňování se mezi jednotlivými národy. Charisma Emmanuele pro kontemplativní a misijní život ve světě se na každém místě uzpůsobuje kultuře, jazyku a místní situaci se zřetelem k celku.

Mystika Emmanuele

1.30 Posvěcování a evangelizaci nelze oddělovat. Bůh nám tím dává možnost, abychom v církvi všichni společně odpověděli na povolání ke svatosti a k misii uprostřed světa. Pierre Goursat takovýto každodenní život ve spojení s Kristem nazýval „mystika Emmanuele“, tedy život v naslouchání Duchu svatému, v adoraci, bratrské lásce a ve chvále.

2. Fraternita Ježíšova

Specifické povolání

1.31 Fraternita Ježíšova je partikulární povolání v Komunitě Emmanuel.

Někteří katoličtí křesťané z Komunity Emmanuel mohou v ní obdržet i specifické povolání darovat sebe sama, a to zasvěcením13 se ve Fraternitě Ježíšově, spojeným se závazkem disponibility pro komunitní misie“ (Statuta, preambule d)

1.32 Vyjádřením povolání do Fraternity Ježíšovy je zasvěcení, tj. „dobrovolné obnovení křestního zasvěcení (srov. Lumen gentium, 10) jakožto úplného sebedarování, odžívaného v Komunitě Emmanuel se závazkem, kterým se člověk dává k dispozici Pánu pro službu církvi a pro evangelizaci.“ (Statuta, preambule f)

Osoby všech stavů, které přijímají od Boha toto specifické povolání, mají směřovat k naprostému a definitivnímu sebedarování ve službě Pánu a v misii. Uznávají, že běžné a upřednostňované místo k tomu, aby toto povolání žili, je v Komunitě Emmanuel, i když se jejich životní stavy nebo profesní činnosti liší: „Ať už je jejich životní stav jakýkoliv – tímto zasvěcením v Komunitě Emmanuel přijímají povolání definitivně se darovat Kristu, aby jí byli oporou v každodenním životě i jejím evangelizační poslání.“ (Statuta, preambule d)

1.33 Členové Fraternity Ježíšovy žijí svoje zasvěcení společně jakožto bratři a sestry Pána Ježíše. Ve Fraternitě Ježíšově se vytváří konkrétní bratrské společenství, každý se stává darem pro druhé a přispívá ke vzájemnému posvěcování bratří a sester.

1.34 Fraternita Ježíšova je pokladnicí komunitních povolání a věrnosti jejímu charismatu (srov. Statuta, preambule d). Je srdcem Komunity Emmanuel. Všichni členové komunity jsou povoláni ke svatosti podle charismatu, které je Komunitě Emmanuel vlastní. Ti, kteří vstoupili do Fraternity Ježíšovy, jsou navíc společně povoláni k rozhodnému a trvalému sebedarování, jež nese celou komunitu.

Členové komunity jdoucí fraternitní cestou žijí svoje povolání uprostřed světa, při svém rodinném životě i při svých profesních, sociálních a kulturních aktivitách. Někteří se mohou ve jménu tohoto povolání na delší či kratší dobu dát k dispozici jako „permanenti“ (viz kap. 12) pro misijní služby a díla komunity.

1.35 Zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově je vlastně obětováním celého života k následování Krista v Komunitě Emmanuel. Členové Fraternity Ježíšovy souhlasí s tím, že budou obětovat své nejrůznější těžkosti s úmyslem podílet se spolu s Kristem na spáse lidí (srov. Kol 1,24), a dbají, aby to skutečně dělali v konkrétních situacích svého každodenního života.

1.36 Poněvadž zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově je bezvýhradným odevzdáním se Pánu, jedná se z duchovního hlediska o definitivní rozhodnutí (srov. Statuta, preambule d), samozřejmě s respektem ke svobodě, kterou osobám ponechávají ustanovení kanonického práva a komunitních statut.

Z toho důvodu před přijetím do Fraternity Ježíšovy se musí provést důkladné rozlišování a při něm zvláště dávat pozor, zda se jedná o opravdové povolání, a ne pouze o výraz momentální disponibility k misijní službě (viz 2.29 a násl.).

1.37 Podobně jako všichni členové Komunity Emmanuel i zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově každoročně obnovují svůj závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel, aby tak vyjádřili věrnost, s níž odpovídají na Boží volání (srov. 2.17). Trvalé zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově totiž v ničem nenarušuje svobodu a vlastní vůli toho, kdo tento krok učinil.

Člověk zasvěcený ve Fraternitě Ježíšově spolu s obnovením svého závazku angažovanosti v Komunitě Emmanuel rovněž obnovuje úkon obětování celého svého života po vzoru Ježíše Krista a disponibilitu pro misii, jež vyjádřil v den svého zasvěcení.

Pro člověka zasvěceného ve Fraternitě Ježíšově je tudíž obnovení závazku angažovanosti v Komunitě Emmanuel vždy spojeno s krokem zasvěcení, který již dříve učinil. Z toho důvodu lidé zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově při obnově závazku angažovanosti používají jinou formuli než ostatní členové komunity (srov. 2.17). Říkají:

Já, [N], zasvěcený ve Fraternitě Ježíšově, obnovuji svůj závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel a potvrzuji svoji disponibilitu pro misie.“

Slovo „obnovuji“ je třeba chápat ne jako novou angažovanost, ale jako aktualizaci stávající angažovanosti, neboť zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově ji učinilo definitivní angažovaností.

Disponibilita pro misii

1.38 K cestě ve Fraternitě Ježíšově patří krok disponibility pro misii. Tato disponibilita je principem života fraternity, uplatňovaným v Komunitě Emmanuel při všem, co každý den přináší (srov. 1.32), čímž celou komunitu nasměrovává k evangelizaci.

1.39 Disponibilita pro misii slouží k budování církve a uskutečňuje se dáváním sebe sama při událostech každodenního života, v maisonnée i při komunitních službách, včetně těch nejobyčejnějších. Patří k ní též otevřenost tomu, že na misie mohu být poslán někam daleko nebo i blízko, na kratší dobu či dlouhodobě (viz kapitola 13).

1.40 Disponibilita pro misii není nikdy v protikladu k trvalým lidským a křesťanským závazkům, k nimž byl člověk povolán již dříve, nicméně jakožto výraz naprostého sebedarování může přinášet i zlomy s dopadem do nejrůznější oblastí. Mohou z ní vyplynout velké změny (rozhodnutí s dopadem na celou rodinu, přestěhování se, změna profese apod.), jindy jen každodenní drobné oběti (dát svůj čas, přijmout i skrovné služby apod.).

1.41 Misionář je vyslán. Nevolí si svůj úkol v misiích, přijímá jej. Disponibilita pro misie mu může úplně změnit plány, ale pokaždé je zdrojem radosti.14

1.42 Disponibilita není druh aktivismu. Má to být trvalá oběť lásky, a to i tehdy, když se misionářské působení v terénu stane obtížnějším, například kvůli věku či zdravotnímu stavu.

1.43 Disponibilita pro misii předpokládá, že každý bude mít důvěru k místnímu i mezinárodnímu vedení Komunity Emmanuel a Fraternity Ježíšovy. Vedení dbá o to, aby nevysílalo na misie, které by svou povahou nebo rozsahem nebyly slučitelné s povinnostmi základního životního stavu členů komunity (manželskými, rodičovskými, kněžskými atd.). Pokaždé je třeba respektovat svobodné rozhodnutí člověka.

Pouze generální moderátor Komunity Emmanuel spolu s její mezinárodní radou je oprávněn z titulu disponibility navrhnout misie vyžadující velké životní změny: změnu zaměstnání, bydliště, vyslání do vzdálené země atd.

1.44 Zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově uskutečňují disponibilitu rovněž v obvyklém apoštolském životě každé provincie. Přijímají a rozlišují návrhy svých místních zodpovědných na služby a poslání s postojem otevřenosti srdce, který je charakteristickým znakem disponibility pro misie.

1.45 Disponibilita se projevuje jak přijetím nových misií, tak ochotou opustit dřívější misie.

Vzájemná solidarita členů Fraternity Ježíšovy

1.46 Zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově zahrnuje rozměr vzájemné pomoci jak mezi jejími členy, tak i mezi odlišnými stavy. Touha po obrácení, po sebedarování, po věrnosti učení církve a po adoraci, kterou v sobě nese každý člen Fraternity Ježíšovy, vytváří prostředí vzájemné důvěry, kreativity a disponibility, v němž je společné povolání zakotveno.

Tvoří i základ solidarity, jež spojuje všechny její členy, a projevuje se duchem dobročinné lásky, hmotnou i duchovní podporou bratří a sester a – nakolik je to možné – poskytnutím osobních prostředků každého na misie.

1.47 Tím, že všichni členové Fraternity Ježíšovy se dávají k dispozici společně, může se každý z nich darovat plně.

Maria, vzor zasvěcení a disponibility

1.48 Vzorem zasvěcení a disponibility je Panna Maria. Ona svým „ano“ při zvěstování dala světu Spasitele a svým „ano“ pod křížem se stala matkou všech lidí. Členové Fraternity Ježíšovy se proto každý den zasvěcují Pánu Ježíši skrze ruce Panny Marie modlitbou podle svatého Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu: „Před tváří celého nebeského dvora volíme si dnes tebe, ó Maria, za svou Matku a svou Královnu. Ve vší podřízenosti a lásce ti odevzdáváme a zasvěcujeme svá těla i své duše, své bohatství vnitřní i vnější, plody svých dobrých skutků minulých, přítomných i budoucích. Tobě přenecháváme plné a neomezené právo nakládat s námi a se vším, co nám náleží, bez výjimky, podle tvého zaslíbení, k větší slávě Boží, v tomto čase i na věčnosti.“

2. Etapy cesty v Komunitě Emmanuel a Fraternitě Ježíšově

2.1 Etapy, kterými se v Komunitě Emmanuel a Fraternitě Ježíšově prochází, odrážejí dynamiku, v níž se v postupných krocích snoubí Boží volání určitého člověka s jeho odpovědí. Jednotlivé etapy nejsou samy o sobě cílem, ale odpovídají růstu darování se Kristu a bratřím v komunitě a ve fraternitě. Rozlišování vždy dělají společně obě strany: člověk, který žádá o vstup, i komunita s fraternitou, která posuzuje objektivitu daného povolání.

1. Etapy cesty v Komunitě Emmanuel

2.2 Ve statutech se zmiňují dvě období: zkušební doba (od roku 2004 se zkušební doba nazývá „etapa přijetí a rozlišování“) a angažovanost. „Závazku angažovanosti předchází zkušební doba. Její délka a etapy jsou stanoveny vnitřním předpisem, který po vyjádření rady Fraternity Ježíšovy schvaluje a provádí v něm změny mezinárodní rada Komunity Emmanuel.“ (Statuta, čl. 11). Propozice následující v bodech 2.3 až 2.17 jsou ustanoveními vnitřního předpisu.

Poznávání Komunity Emmanuel

2.3 Etapě přijetí a rozlišování obvykle předcházejí prvotní neformální kontakty s Komunitou Emmanuel, při nichž se zájemci mohou účastnit některých aktivit nebo komunitních setkání (otevřené maisonnée, komunitní víkendy, misie atd.). Doba potřebná k prvním kontaktům bývá různá, záleží na individualitě každého zájemce, jeho pružnosti a způsobu, jak se sbližuje s komunitou. Je-li to vhodné, doporučí se mu přistoupit ke svátosti biřmování (pokud ji ještě nepřijal) a získat zkušenost s vylitím Ducha, neboť ta je zakládající milostí komunity. 15

Místní zodpovědní zajistí, aby se každému „regardánovi“ poskytlo vhodné doprovázení a spolu s ním stanoví délku doby na seznámení s komunitou. Po jejím vypršení s ním vše proberou, a buď se ukončí jeho účast na životě komunity, nebo vstoupí do etapy přijetí a rozlišování.

Etapa přijetí a rozlišování

2.4 Svátost biřmování je nezbytnou podmínkou pro vstup do etapy přijetí a rozlišování. Jestliže někdo projeví touhu do této etapy vstoupit a po setkání se zodpovědnými za provincii nebo jejich zástupci získá k tomu jejich souhlas, může vstoupit do etapy přijetí a rozlišování.

Vstup do této etapy se děje jednoduchým způsobem:16 zájemce za modlitebního doprovodu bratří a sester vysloví: „Já [jméno] vstupuji do etapy přijetí a rozlišování v Komunitě Emmanuel.“

Tento krok se obvykle odehrává při komunitních setkáních, výjimečně – se souhlasem zodpovědných za provincii nebo sektor – také v maisonnée, modlitební skupince, při sesích apod.

2.5 Etapa přijetí a rozlišování je na prvním místě dobou pro rozlišování povolání do Komunity Emmanuel. Komunita se zavazuje poskytovat člověku v této etapě pomoc k potvrzení skutečného povolání tím, že mu umožní účast na komunitním životě: na komunitních setkáních, maisonée, doprovázení, formaci (srov. Statuta, čl. 21 a Zvyklosti, čl. 6.1) i službách (soucítění, evangelizace…). Místní zodpovědní se snaží zohlednit osobitost cesty každého z nových členů a domluví s nimi konkrétní opatření, aby v této etapě mohli postupně:17

  • hlouběji porozumět komunitním milostem,
  • rozlišit, kam je Bůh volá,
  • nachystat se na to, že se dají do služby Bohu a církvi.

2.6 Etapa přijetí a rozlišování může trvat různě dlouho, obvykle to jsou tři roky. Nesmí však být kratší než dva roky a je dobře, když nepřekročí pět let.

2.7 Základem etapy přijetí a rozlišování je osobní provázení. Zajišťuje se komunitním doprovázením hned, jak jen to je možné,18 ale podílejí se na něm také zodpovědní, případně i další jimi pověření členové komunity. Poskytuje pomoc při rozlišování a pomáhá nově přijatému členu postupně si osvojovat komunitní závazky: osobní modlitbu, chvály, adoraci, účast na eucharistické oběti, službu, přilnutí k učitelského úřadu církve atd. Teprve když člověk začne žít z těchto milostí, bude moct postupně ověřovat, zda je povolán k angažovanosti v Komunitě Emmanuel.

2.8 Formaci osob v etapě přijetí a rozlišování mají na statost jednotlivé provincie (srov. kap. 6). Pokud je to možné, doporučuje se vytvořit pro tyto osoby19 formační maisonnée (viz též 6.8), umožňující postupnou a ucelenou dvouletou formaci.

2.9 Při formaci je důležitý i praktický rozměr: postupné osvojení si služby z lásky, života v Duchu svatém a uplatňování charismat. Je třeba seznámit se s jednotlivými komunitními aktivitami, účastnit se jich a rovněž se do nich zapojit; tak je lépe poznáme a objevíme při tom i svoje charismata.

Tomu, kdo poznal, že je povolán do Komunity Emmanuel – a komunita jeho povolání ověřila –, je umožněno na konci etapy přijetí a rozlišování přijmout závazek angažovanosti. V opačném případě je třeba z komunity odejít.

Etapa angažovanosti v Komunitě Emmanuel

2.10 Krokem angažovanosti člověk dává najevo, že v Komunitě Emmanuel – jejích milostech i věcech, které se v ní vyžadují – spatřuje přednostní místo, kde má žít svoje povolání ke svatosti:

  • spolu s ostatními členy komunity,
  • v otevřenosti Duchu svatému,
  • pro službu církvi.

Stává se tak plně členem Komunity Emmanuel a vyjadřuje souhlas, že bude žít podle Statut Komunity Emmanuel.

Předpoklady k angažovanosti

2.11 Vodítkem pro směřování do komunity a k tomu potřebným osobním rozhodnutím jsou objektivní skutečnosti, uvedené níže jako kritéria, jež je třeba postupně si osvojovat v duchu graduality.20 Přihlíží se k nim též při rozlišování, které konají zodpovědní.

1. Osobní přilnutí ke Kristu:

  • zakoušení osobního vztahu s Kristem,
  • život v Duchu svatém (1.13 až 1.15),
  • komunitní formace (viz kap. 6),
  • láska k církvi a přilnutí k jejímu učitelskému úřadu (srov. 2.15),
  • svátostný život,
  • láska k Panně Marii (srov. 1.10 – 1.11).

2. Bratrský život ve vzájemné lásce:

  • věrnost přijatým závazkům (srov. 2.13),
  • dávat se do služby společně s ostatními,
  • být vlídný k lidem a odhodlání nekritizovat je (srov. 3.2).

3. Darování se soucítěním a evangelizací.

To vše se s postupem času prohlubuje.

2.12 Přilnutí ke Kristu je centrem komunitní angažovanosti. Dochází se k němu postupným rozvíjením modlitebního života, jehož součástí jsou každodenní ranní chvály (srov. 1.16 – 1.18) a delší21 modlitba, „pokud možno před Nejsvětější svátostí“ (Statuta, čl. 15). Takovýto modlitební život se má stát prioritou všem členům Komunity Emmanuel. Pro ty, kteří jsou omezeni věkem, nemocí nebo postižením, může v dané situaci podstatnou náplní jejich závazku být právě modlitba.

Přilnutí ke Kristu každý projevuje„podle svých možností“ (Statuta, čl. 15) také pravidelným přistupováním ke svátosti smíření a každodenní účastí na eucharistii. Pokud je pro někoho obtížné být každý den na mši svaté, nebo to nejde z objektivních důvodů (velká vzdálenost, pracovní vytížení, zdravotní stav aj.), je žádoucí vzbuzovat touhu po eucharistii a být v duchovním spojení se mší svatou příslušného dne (například při modlitbě využívat mešní texty).

Každodenní modlitba chval a život v Duchu svatém pomáhá členům Komunity Emmanuel žít ve stále užším sjednocení s Pánem.

2.13 K závazku angažovanosti patří i věrnost, projevující se:

  • přítomností na komunitních setkáních, na maisonnée, při doprovázení,
  • v komunitních službách (i malých),
  • v apoštolské službě (i malé).

Důležitým aspektem angažovanosti je každoročně se podílet na nějaké službě při komunitních sesích. Věrnost ve službě roste postupně a přivádí k jádru angažovanosti v komunitě, každého podle jeho životního stavu a etap jeho cesty. Při společné službě zjistíme, jak konkretizovat naše sebedarování. Služba je také důležitou součástí v růstu bratrské lásky a budování komunity. K tomu přispívá i „desátek“, tj. určitý finanční příspěvek na výdaje komunity (srov. Statuta, čl. 20).

2.14 Bratrský život je vyjádřením společenství života, které se v Komunitě Emmanuel vytváří (srov. 1.1). Do angažovanosti v komunitě se vstupuje proto, aby její členové lásku projevovali a lásce se učili s vědomím, že jsou povoláni vzájemně se podporovat, dbát o svatost svou i ostatních, udržovat mezi sebou nezištné bratrské vztahy a uplatňovat soucítění. „Členové komunity Emmanuel se zavazují ke společnému životu podporujícímu ducha adorace, soucítění a evangelizace.“ (Statuta, čl. 16).

2.15 Láska k církvi a „důvěryplné podřízení se jejímu učitelskému úřadu“ (Statuta, čl. 3) se v životě členů Komunity Emmanuel projevuje snahou uvádět do praxe učení církve. Dělají to s vnímavostí a důvěrou ke svým pastýřům (papeži a biskupům), touhou skutečně znát nauku církve a řídit se jí, pevně rozhodnuti zdržet se kritizování církve, nahlížejíce ji jako tajemství communia a jako tělo Kristovo (srov. Lumen gentium, čl. 7).

2.16 Komunitní rozlišení ke krokům angažovanosti vyhotovují místní zodpovědní (zodpovědní za provincii nebo za sektor) a předkládají ho ke schválení delegátovi generálního moderátora pro zónu a jeho sekretariátu.

Člověk v etapě přijetí a rozlišování, který chce vstoupit do angažovanosti, se setká se zodpovědným za svou provincii (respektive sektor) nebo jeho delegátem a promluví si s ním o své motivaci. Napíše rovněž žádost o tento krok adresovanou delegátovi generálního moderátora pro příslušnou zónu. Zodpovědný za provincii (respektive za sektor) po získání referencí od těch, kteří žadatele znají dobře, předá tuto písemnou žádost spolu se svým stanoviskem k ní delegátovi generálního moderátora pro zónu.

V žádosti o vstup do angažovanosti žadatel popíše svoji osobní situaci i dosavadní duchovní a komunitní cestu, neopomene se sdílet o ovoci, které mu etapa přijetí a rozlišování přinesla v lidské i duchovní rovině, jakož i o důvodech, které jej vedou k tomu, aby požádal o vstup do angažovanosti. Vyjádří též svou důvěru k místnímu i mezinárodnímu vedení Komunity Emmanuel. Pokud do angažovanosti chtějí vstoupit manželé, sepíše každý z nich vlastní žádost.

Delegát generálního moderátora pro zónu předá jmenný seznam nově angažovaných generálnímu moderátorovi Komunity Emmanuel a její mezinárodní radě. Za nově angažované se odslouží mše svatá během každého zasedání mezinárodní rady.

2.17 Vstup do angažovanosti se koná před vystavenou Nejsvětější Svátostí v přítomnosti bratří a sester z provincie nebo zóny. S podporou jejich modlitby člověk vstupující do angažovanosti nahlas před Pánem Ježíšem vyjádří to, k čemu se svobodně rozhodl, a během modlitby pronese větu: „Já [N], přijímám závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel.“

Závazek angažovanosti trvá jeden rok (srov. Statuta, čl. 13). Obnovuje se každoročně, a to veřejně při komunitním setkání Pokud se někdo nemůže dostavit, uvědomí místní zodpovědné a sdělí jim, že svůj závazek chce obnovit.

Každoroční obnovování závazku je pro angažovaného příležitostí aktualizovat a prohlubovat počáteční „ano“ a připomínat si objektivní kriteria svého povolání (srov. 2.11). Umožňuje mu rovněž zohledňovat situace v osobním životě, neboť se mohou měnit.

Angažovanost se obnovuje před vystavenou Nejsvětější Svátostí. Ti, kdo nejsou zasvěceni ve Fraternitě Ježíšově, při tom říkají: „Já [N] obnovuji svůj závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel.“ O angažovaných, kteří jsou zasvěceni ve Fraternitě Ježíšově, viz 1.37.

Neobnovení angažovanosti, dočasný nebo trvalý odchod z Komunity Emmanuel

2.18 Členové mohou z komunity vystoupit kdykoliv. Pokud jsou již angažovaní, je žádoucí, aby generálnímu moderátorovi napsali důvody, které je přiměly k tomuto rozhodnutí. Připomeňme, co stanovují Statuta: „Rozhodnutí člena neobnovit roční závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel má za důsledek jeho odchod z Komunity Emmanuel a případně i z Fraternity Ježíšovy, pokud do ní daný bratr či sestra vstoupil.“ (čl. 51)

2.19 Pokud se někdo z angažovaných rozhodl vystoupit z Komunity Emmanuel, považuje se toto rozhodnutí za definitivní. V případě, že by chtěl do ní znovu vstoupit, může tak učinit pouze se souhlasem generálního moderátora nebo jeho delegáta. Cestu s komunitou pak začíná znovu zkušební dobou, stanovenou individuálně případ od případu.

2.20 Ve Statutech Komunity Emmanuel je dále stanoveno: „Člen může být vyloučen také z jiných závažných veřejně zjevných důvodů, jemu přičitatelných a právně prokázaných. Zejména jsou to ty případy chování, které ukazují neslučitelnost se závazky člena Komunity Emmanuel a Fraternity Ježíšovy, uváděnými v těchto statutech.“ (čl. 52)

2.21 Za určitých naléhavých okolností může angažovaný člen požádat o dočasné opuštění Komunity Emmanuel na přesně stanovenou dobu. Po uplynutí této doby a po setkání se svými zodpovědnými může se znovu začlenit do komunity v té etapě, v jaké byl, když komunitu dočasně opustil.

Nemohou-li se někteří bratři nebo sestry účastnit komunitních aktivit (maisonnée, setkání, služby aj.) z důvodu nemoci či stáří, není to důvodem k jejich odchodu z komunity. Ve společenství s ostatními je udržuje touha odpovídat na Pánovo povolání a žít milosti komunity.

Přidružení členové

2.22 Statuta kodifikují status přidružených členů pro „osoby zasvěceného života ve smyslu kán. 573-746/CIC a 572 a 410/CCEO“ (čl. 8). Tyto osoby „se mohou zapojit jako přidružení členové Komunity Emmanuel, pokud respektují vlastní povinnosti a mají písemné svolení svých představených“ (tamtéž).

Dále „osoby, které přilnuly k zaměření Komunity Emmanuel, ale z objektivních důvodů nemohou splnit vše, co je třeba, mohou se souhlasem generálního moderátora nebo jeho delegáta být přijaty jako přidružení členové“ (Statuta, čl. 10). Tak tomu je např. v případě osob žijících v manželství, které do komunity chodí bez svého partnera (neboť angažovanost v komunitě manželský pár obvykle žije společně). Status přidruženého člena jim pak skýtá výjimku, umožňující zachovávat to, co je pro ně prioritní z titulu svátosti manželství. Udělení statusu přidruženého člena případ od případu posuzují místní zodpovědní a je podmíněno předchozím souhlasem delegáta generálního moderátora pro příslušnou zónu (srov. 14.13). Při rozlišování se zvažuje:

  • zda daný člověk srdcem souzní s komunitou a reálně se zapojuje do jejího života; nemůže to být zapojení „podle jeho momentální chuti“, ale je třeba stanovit podmínky přiměřené jeho situaci a věrně je zachovávat;
  • zda je zřejmé, že touha vstoupit do komunity není útěkem od prvotního povolání a od stavovských povinností;
  • zkontaktovat se s partnerem žadatele o přidružené členství a ujistit se, zda bezvýhradně s tím souhlasí.

2.23 Zájemce o status přidruženého člena, který obdržel k tomu souhlas místních zodpovědných i svého manželského partnera, respektive představeného v případě řeholníků, vstupuje do etapy přijetí a rozlišování vyslovením slov: „Já [jméno] vstupuji do etapy přijetí a rozlišování, abych se mohl stát přidruženým členem Komunity Emmanuel.“

Po skončení zkušební doby a se souhlasem sekretariátu příslušné zóny může vstoupit do angažovanosti v komunitě jako její přidružený člen. Vstup se koná před vystavenou Nejsvětější Svátostí v přítomnosti bratří a sester z provincie nebo zóny. Provázen jejich modlitbou pronese větu: „Já, [N], přijímám závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel jako její přidružený člen.“ Závazek se každý rok obnovuje.

Přidružení kněží a přidružení jáhni

2.24Kněží a jáhni, kteří jsou již inkardinováni v diecézi nebo eparchii, se mohou zapojit jako přidružení klerikové“ (Statuta, čl. 7). Postupuje se podle článků 7.95 až 7.105.

Přidružení bratři a přidružené sestry

2.25 Statuta říkají, že „pokřtění nekatolíci nemohou přijmout závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel. Mohou však jako přidružení bratři nebo přidružené sestry čerpat ze života a milostí komunity, pokud:

  • poznávají v komunitě povolání, které jim Bůh dává,
  • prohlásí, že jsou připravení respektovat tajemství, identitu, učení a svátostnou praxi katolické církve,
  • mohou se výrazněji podílet na milostech Komunity Emmanuel i na jejím životě a dostát tomu, co se v ní vyžaduje, a to způsobem slučitelným s úctou a oddaností k církvi nebo církevnímu společenství, do něhož patří.“ (čl. 9)

Kroky pokřtěných nekatolíků, kteří touží stát se přidruženými bratry nebo přidruženými sestrami, jsou obdobné jako u těch, kteří směřují k angažovanosti, avšak vyžaduje se k nim přecházející souhlas delegáta generálního moderátora pro příslušnou zónu. Ke konci své zkušební doby tyto osoby „po dohodě s generálním moderátorem, mezinárodní radou Komunity Emmanuel a místními zodpovědnými, zvlášť k tomu pověřenými, přijímají dílčí závazek, v němž je stanoven jejich podíl na životě komunity s ohledem na vztahy s jejich vlastní církví nebo církevním společenstvím“ (Statuta, čl. 9).

Přátelé komunity

2.26 Přátelé Komunity Emmanuel jsou ti, kteří nejsou jejími členy, ani k ní nejsou přidruženi, avšak jsou na ni určitým způsobem napojeni (např. jako dobrodinci jejího díla nebo pravidelní účastníci apoštolských aktivit) a cítí se jí být blízko.

Doprovázení při jednotlivých etapách cesty

2.27 Doprovázení hraje v životě každého člena komunity důležitou roli. V etapě přijetí a rozlišování doprovázející pomáhá doprovázenému rozlišovat povolání do komunity a podporuje ho, aby podle svých možností postupně začal plnit komunitní závazky. Dbá také na to, aby doprovázenému pomáhal konkrétně uvádět do každodenního života vyučování, jež dostal při komunitní formaci.

2.28 Když doprovázený zvažuje vstup do některé z etap v Komunitě Emmanuel (případně ve Fraternitě Ježíšově), obvykle o tom mluví se svým doprovázejícím, neboť on mu může pomoct rozlišit, zda je už vhodné udělat zamýšlený krok. Pokud se doprovázející domnívá, že ví o jedné nebo více překážkách, upozorní na to doprovázeného. Přeje-li si doprovázený i přesto svoji žádost podat, je dobré, aby doprovázející poctivě, důvěryhodně a jednoduše sdělil své výhrady zodpovědným. Ti se ho však nesmějí dotazovat přímo, neboť doprovázející je vázán povinností zachovat mlčenlivost (srov. 5.3).

2. Etapy cesty ve Fraternitě Ježíšově

2.29 Povolání do Fraternity Ježíšovy je specifické povolání v Komunitě Emmanuel (srov. 1.31), a tudíž se ztělesňuje v přijatých závazcích i v každodenním komunitním životě. Je živeno účastí na fraternitních setkáních. Během probační doby se rozlišuje, zda je člověk volán rovněž k zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově.

2.30 Poprvé na setkání Fraternity Ježíšovy zve generální moderátor. Zodpovědní za provincie a delegáti generálního moderátora pro zóny rozlišují, koho se má pozvat, podle těchto kritérií:

  • být angažovaný v Komunitě Emmanuel nebo alespoň utvrzený v komunitním povolání (pokud je někdo v etapě přijetí a rozlišování, může být případně pozván na setkání Fraternity Ježíšovy jako regardán);
  • projevuje se u něho zvláštní radikalita a je patrná v zápalu pro evangelizaci světa formou odpovídající danému životnímu stavu, v zapojení do komunitního života, v modlitebním životě i ve službě;
  • je schopen nepoddávat se duchu kritiky (srov. 3.2);
  • dobrá lidská a psychická vyváženost;
  • manželským párům se doporučuje začít tuto cestu společně.

Prvním pozváním není Fraternita Ježíšova zavázána zvát na další setkání.

2.31 Jestliže po prvním pozvání se nazná, že pozvaný může mít povolání do Fraternity Ježíšovy, navrhne se mu vstoupit do probační doby k zasvěcení se ve Fraternitě Ježíšově a k disponibilitě pro misie. Cílem probační etapy je umožnit duchovní růst, ověřit disponibilitu pro misie a poskytnout čas pro formaci a zrání. Z tohoto důvodu tato etapa trvá nejméně tři roky.

2.32 Kromě kritérií uvedených pro první pozvání (srov. 2.30) se pro vstup do probační etapy ve Fraternitě Ježíšově předpokládá:

  • závazek angažovanosti v Komunitě Emmanuel22;
  • touha výslovně směřovat k úplnému sebezasvěcení „se závazkem, kterým se člověk dává k dispozici Pánu pro službu církvi a pro evangelizaci“ (Statuta, preambule f);
  • připravenost žít v probační době disponibilitu pro misie tak, jak je popsána v 1.38 a násl.;
  • závazek účastnit se setkání Fraternity Ježíšovy, jak je to co nejvíce možné, nejméně však jednou za rok.23

2.33 Na konci probační doby může člověk požádat o zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově. Před krokem zasvěcení je nutné ověřit, zda žadatel:

  • během probační doby prokázal svou touhu být ve službě misijního charismatu Komunity Emmanuel prostřednictvím disponibility pro misie (disponibilita uplatňovaná v komunitě, účast na setkáních fraternity atd.);
  • je schopen přijmout více či méně závažná omezení, která by z tohoto povolání mohla vyplynout;
  • má plnou důvěru k vedení komunity a fraternity.

2.34 Ti, kdo si přejí učinit krok ve Fraternitě Ježíšově (probaci nebo konsekraci), o tom mluví se svým doprovázejícím (srov. 5.53). Písemnou žádost o vstup do probační doby s vypsáním důvodů, které je k tomu vedou, zašlou delegátovi generálního moderátora pro svoji zónu. Ten si vyžádá vyjádření zodpovědných za provincii.

Písemnou žádost o zasvěcení s vypsáním důvodů, které je k tomu vedou, zašlou generálnímu moderátorovi Komunity Emmanuel. Ten si vyžádá vyjádření zodpovědných za jejich provincii, delegáta generálního moderátora pro jejich zónu a rady Fraternity Ježíšovy. Před krokem zasvěcení se doporučuje osobně se setkat s některým členem rady Fraternity Ježíšovy nebo jejím zástupcem.

2.35 Kroky ve Fraternitě Ježíšově se konají při jejích setkáních před vystavenou Nejsvětější Svátostí a provází je modlitba bratří a sester.

Při vstupu do probační etapy se říká „Já, [jméno], vstupuji do probační etapy k zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově a k disponibilitě pro misie.“

Při zasvěcení se říká: „Já, [jméno], se zasvěcuji ve Fraternitě Ježíšově a dávám se k dispozici pro misie.“

Komunitní život: maisonnée24

3.1 Komunita Emmanuel je komunitou sdílení života. Sdružuje osoby se společným povoláním, prostupujícím celým jejich životem obdobně jako u prvních křesťanů, kteří měli „jedno srdce a jednu duši“. (Sk 4,32) Jednota členů Komunity Emmanuel se vyjadřuje zvláště v časech trávených společně, např. při jejich bratrském životě, ve společenstvích po domech nazývaných „maisonnée“, při komunitních setkáních konaných jednou za měsíc, při doprovázení, při nejrůznějších službách, v soucítění a při evangelizacích. Uplatňování pravé a hluboké dobročinné lásky jakož i každodenní pozornost k druhým je svědectvím, které vyjevuje Kristovu přítomnost uprostřed nich a přispívá k hlásání radostné zvěsti: „Bratrské společenství již je zvěstováním nového světa, který přišel Kristus založit.“ (Benedikt XVI. při audienci s komunitou dne 3. února 2011, viz příloha 1)

3.2 Dobročinná a bratrská láska vede členy Komunity Emmanuel k tomu, aby se zřekli ducha kritizování, zraňujícího Kristovo Tělo, a nikdy nekritizovali – ani v žertu. Pierre Goursat na tomto pravidle důsledně trval. Nikdy nemínil bránit v uplatňování zdravého kritického ducha, chtěl však, aby láska byla vždy na prvním místě.

Členové Komunity Emmanuel rovněž dbají na to, aby v bratrských vztazích zachovávali jistou diskrétnost, a tím každému vytvářeli prostor svobody a respektu k jeho vlastnímu směřování. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ (Mt 7,1)

Maisonnée je přednostním místem komunitního života

3.3 Statuta říkají, že „každý člen Komunity Emmanuel je zařazen do maisonnée“ (čl. 16), aby se podpořil jeho závazek žít v duchu adorace, soucítění a evangelizace a aby se tomuto závazku dodávala dynamika. V maisonnée „se klade důraz na bratrský život, sdílení Božího slova, růst ve svatosti, soucítění a apoštolský způsob života“ (čl. 16).

3.4 Maisonnée jsou primárním místem komunitního života a – spolu s doprovázením – upřed-nostňovaným prostorem komunitní solidarity zaměřené k posvěcování a evangelizaci. Každý je v nich obklopen bratry a sestrami a dostává se mu od nich podporory, aby na Boží povolání mohl v Komunitě Emmanuel s věrností odpovědět.

3.5 Maisonnée je příhodným místem pro růst. Každý z jeho členů při sdílení o tom, jak Pán působí v jeho životě, přispívá k růstu ostatních, a rovněž tím buduje komunitu. Tím, že svědčí o projevech Božího milosrdenství ve svém každodenním životě, povzbuzuje ostatní, aby zůstali věrní přijatému povolání a aby neustále obnovovali svoje sebedarování, a činí zřejmým, jak se Boží moc projevuje v lidské slabosti (srov. 2 Kor 12,9).

Sdílení v maisonnée probíhá v ovzduší prosyceném láskou a milosrdenstvím, v němž každý přijímá druhého takového, jaký je, a respektuje ho i v tom, jak jde kupředu. O tom, co bylo při sdílení řečeno, se z diskrétnosti jinde nemluví.

3.6 Maisonnée poskytuje bratrskou podporu k věrnému zachovávání komunitních závazků k adoraci, soucítění a evangelizaci. Každý je v něm svou modlitbou, svědectvím a sdílením strážcem věrnosti svého bratra a sestry.

3.7 Modlitba je v centru života maisonnée. Každé setkání začíná radostnými chválami, při nichž lze spontánně uplatňovat charismata. Pak nastává čas k bratrskému sdílení, při němž se každý sdílí o Božím slově (viz 3.8), a pokud chce, tak také o svých projevech soucítění nebo o své evangelizaci (viz 3.11). Maisonnée je také místem, kde je možné:

  • svěřit svoje osobní modlitební úmysly, aby je ostatní členové mohli zahrnout do svých každodenních modliteb,
  • požádat bratry a sestry o modlitbu.

Mnoho svědectví potvrzuje sílu přímluvné modlitby v maisonnée.

3.8 Ježíš prohlásil: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něj jednají!“ (Lk 8,21) Sdílení se o Božím slově v maisonnée tudíž nespočívá pouze ve vyřčení slova, které některého z přítomných oslovilo. Jde o to, aby se každý sdílel, jak prožívá své spojení s Kristem v každodenním životě, jak se snaží uvádět Boží slovo do praxe (srov. Mt 7,24-25) a jaké změny toto slovo způsobilo v jeho životě, jak se snaží plnit Otcovu vůli, hlásat jeho lásku a předávat ji lidem naší doby.

Takovéto sdílení je ovocem modlitby a každodenního rozjímání Božího slova. Aby bylo sdílení co nejhlubší, je třeba, aby si ho všichni členové maisonnée připravili předem, například za pomoci svého zápisníčku Božích slov25 nebo deníčku posvěcování.

3.9 Sdílení v maisonnée je zakotveno v modlitebním životě jeho členů a neobejde se bez diskrétnosti a ohleduplnosti naslouchajících.

Maisonnée není určeno k udělování rad, ať už duchovních či jakýchkoliv jiných. Díky tomu se v něm každý může sdílet o všem s důvěrou a jistotou, že nebude souzen ani kritizován (viz 3.2).

3.10 Pokud určitou životní událost lze interpretovat jako Boží „řeč“, pak ten, kdo ji zažil, může se o ní sdílet ve stejném duchu, jak bylo popsáno výše (srov. 3.8):

  • co chtěl Pán skrze tuto událost říct,
  • jak to uvést do praxe,
  • co je třeba změnit, aby se toho dosáhlo.

Sdílení v maisonnée přináší užitek tomu, kdo se sdílí, i těm, kteří mu naslouchají, neboť už sám fakt, že člověk je svědkem Božího působení v některé oblasti života bratří a sester, se pro něj stává podnětem k ještě většímu otevření se Boží milosti. Proto na maisonnée je nutné důsledně se vyhýbat povrchním řečem a vtipkování.

3.11 Kromě sdílení o Božím slově je maisonnée rovněž místem, kde se bratři a sestry vzájemně povzbuzují k uplatňování soucítění a uskutečňování evangelizace.

Po skončení sdílení může každý svědčit o tom, jaké konkrétní skutky soucítění nebo evangelizace vykonal od posledního setkání v maisonnée a co v této oblasti plánuje na příští týden. Takováto svědectví povzbuzují ve věrnosti komunitním milostem.

3.12 Maisonnée mohou zorganizovat i evangelizační aktivity, avšak ne proto, aby se tím nahrazovala obvyklá setkání, ale kvůli tomu, aby se maisonnée občas misiím věnovalo společně – například po náležitém rozlišení každý může do maisonnée pozvat své přátele a seznámit je s něčím ze života či aktivit komunity (letní setkání apod.), nebo se maisonnée může zapojit do služby v některém komunitním apoštolském projektu.

Obecně je dobré nechat maisonnée apoštolsky zazářit pokaždé, když je to možné.

3.13 Maisonné je rovněž místem vzájemné bratrské pomoci, kde se každý může učit žít konkrétně dobročinnou lásku. Prožívá-li některý bratr či sestra zkoušku nebo se ocitne v nouzi, kdo jiný si toho může všimnout snadněji než bratři a sestry v maisonnée? Podpora v období zkoušky je jednoduchým, ale správným způsobem, jak v komunitě uplatňovat soucítění.

3.14 Je dobré, když maisonnée v rámci komunitního života počítají také s relaxací a s rozvíjením přátelských vztahů.

Otevřená maisonnée a apoštolská maisonnée

3.15 Ti, kdo se blíže zajímají o komunitu, ale ještě do ní nevstoupili, se někdy mohou po určitou dobu (srov. 2.3) podílet na životě maisonnée. V takovém případě mluvíme o otevřeném maisonnée. Pro někoho je to skvělý způsob, jak poznat milosti komunity dříve, než do ní případně plně vstoupí.

O pozvání do otevřeného maisonnée rozhodují zodpovědní za provincii nebo za sektor. Pokud to je možné, nejprve se s dotyčnými lidmi setkají, aby jim vysvětlili cíl těchto setkávání a stanovili podmínky jejich účasti v maisonnée jakožto regardánů. Taková forma účasti trvá nejdéle jeden rok, pak je regardán vyzván, aby se rozhodl, zda vstoupí do etapy přijetí a rozlišování, nebo ukončí svoji účast v maisonnée i v komunitě.

Otevřené maisonnée může sloužit i jako formační maisonnée (srov. 2.8 a 6.8).

3.16 Některá maisonnée vznikla v rámci určitého apoštolského projektu. Skládají se z členů komunity, kteří po určitou dobu spolupracují na svěřeném misijním díle a svoje poslání mohou lépe plnit společně v prostředí modlitby a lásky, v němž rovněž realizují autentický komunitní život.

V každém apoštolském maisonnée je třeba dbát na to, aby zaneprázdněnost misijním posláním nezastínila obvyklé rozměry života v maisonnée.

Apoštolské maisonnée může být otevřené.

Organizační záležitosti pro maisonnée

3.17 Organizace života v maisonné spadá do kompetence zodpovědných za provincii nebo za sektor. Ti by měli (bez apriorního systemizování) především uvážit, zda je vhodné ustavit také maisonnée otevřená, apoštolská či formační (srov. 3.15, 3.16 a 6.8). Složení jednotlivých maisonnée stanoví na dobu jednoho či dvou let.

Změny maisonnée umožňují všem členům, aby poznávali nové bratry a sestry, rozšiřovali si síť bratrských vztahů uvnitř komunity, a disponibilita k tomu se u každého z nich poporovala uvědoměním si, že k bratrovi a sestře neodmyslitelně patří „být přijat“, a nikoli si je vybírat. Změny maisonnée se mají dělat flexibilně a citlivě, aby to bylo k užitku všech.

3.18 Má-li maisonnée přinášet hojné ovoce, musí se dodržovat rytmus pravidelných setkání jednou za týden, respektive dvakrát do měsíce, vyžadují-li to okolnosti komunitního života nebo misií. Pokud to je možné, setkání se konají u někoho z členů maisonnée.

3.19 Dbá se rovněž, aby dle možností v maisonnée byly zastoupeny všechny životní stavy. Každého obohacuje, když poznává specifičnost povolání jednotlivých stavů a zažívá zdravou „konkurenci“ v dosahování svatosti.

Role vedoucího maisonnée

3.20 Vedoucí jednotlivých maisonné jsou jmenováni zodpovědnými za provincii nebo za sektor. Jsou vybíráni ze starších a zkušenějších členů komunity, dostávají specifickou formaci a jsou regulerně provázeni zodpovědnými nebo jejich delegáty.

3.21 Zodpovědnost za maisonnée je evidentně pastoračním pověřením. Vedoucí maisonnée má ostatní členy povzbuzovat, být jim oporou a v případě potřeby je bratrsky napomenout. Pozorně sleduje, komu je třeba nabídnout modlitbu bratří a sester. Stopne ihned každou kritiku s destruktivním dopadem na komunitní život. Na svěřené bratry a sestry výslovně pamatuje ve své osobní modlitbě. Může se s nimi pravidelně setkávat také osobně, avšak nesmí nahrazovat doprovázejícího. Pokud některý z členů jeho maisonnée požádá o vstup do etapy přijetí a rozlišování nebo do angažovanosti, může být požádán, aby se k tomu vyjádřil.

3.22 Vedoucí maisonnée má zajistit hladký průběh setkání: postarat se o modlitbu chval (buď ji sám vést, nebo vedením pověřit někoho jiného) a napomáhat při sdílení, aby každý mohl mluvit, a přitom se neodchýlil od cílů maisonnée. Ručí rovněž za naplánování termínů setkání a dbá na docházku i dochvilnost každého člena.

Zakotvení maisonnée

3.23 Úhelným kamenem života maisonnée je Kristus, a proto k harmonickému fungování maisonnée je nezbytný osobní vztah každého člena ke Kristu, Emmanueli. Pro dobrý průběh setkávání v maisonnée je evidentně důležitý rovněž modlitební život, a to jak osobní (adorace), tak i komunitní (chvály), a obecně vzato co největší věrnost všech členů komunitním závazkům.

Komunitní život: komunitní setkání, misie a služby

1. Komunitní setkání neboli „komunitní víkendy“

4.1 Každý člen Komunity Emmanuel se „účastní místních komunitních setkání“ (Statuta, čl. 16). Tato setkání probíhají z rozhodnutí zodpovědného za provincii buď po provinciích, nebo po sektorech. V případě, že je provincie rozdělena na sektory, bývá zvykem, že pokud to jde, alespoň jednou za rok se na komunitním setkání shromáždí celá provincie. Komunitní setkání mohou, ale nemusí být rezidenciální (tj. se společným ubytováním). Jsou významným místem života v bratrství svou integrativní funkcí ve společenství, dynamickou modlitbou, slavením liturgie a prostorem pro formaci, sdílení a službu. Někdy mohou být i dobou konání misií nebo duchovních cvičení.

4.2 Komunitní víkendy jsou jednou z příležitostí, kde je možné Komunitu Emmanuel „vidět“. Nově příchozí při nich mohou zjistit, že jsou povoláni následovat Pána Ježíše v komunitě. Je pro ně vyhražen čas, v němž se mohou více dozvědět o komunitě, jejích milostech a cílech.

4.3 Komunitní setkání jsou prostorem pro modlitbu a slavení liturgie. Obvykle začínají modlitbou chval a nasloucháním Božímu slovu. Poskytují delší čas pro společnou adoraci. Slavení eucharistie při nich vyniká jako střed komunitního života. Mohou se při nich konat i další liturgické modlitby, například nešpory. Tak se při komunitních víkendech uplatňuje a rozvíjí milost daná komunitě ke slavení liturgie.

4.4 Zodpovědní za provincii dbají na to, aby komunitní setkání obsahovala potřebou formaci pro všechny členy (srov. kap. 6). Formace probíhá formou vyučování a svědectví. Vyučování mohou být podle okolností společná pro všechny, nebo pro jednotlivé etapy. Výběr témat a přednášejících je v kompetenci zodpovědných za provincii nebo za sektor. Pro obsah vyučování berou v úvahu propozice mezinárodní rady Komunity Emmanuel.

4.5 Dalším základním prvkem komunitních setkání je bratrský život a sdílení. Pokud je to možné, stolují všichni společně. Vhodný čas je vyhražen ke sdílení v malých skupinkách, umožňujících prohloubit vyslechnutou formaci a lépe se poznávat při vzájemné modlitbě.

4.6 Důležitou součástí komunitních setkání je přítomnost dětí. Je nutná k začlenění rodin do komunitního života a přispívá k evangelizaci dětí. Komunitní setkání jsou pro děti místem přátelství a růstu ve víře. Program pro děti se zajišťuje tak, aby se na něm v maximální možné míře podílely všechny životní stavy. Díky „misii u dětí“ se rodiče mohou plně účastnit komunitního života.

4.7 K zajištění průběhu komunitního setkání je potřeba celý spletenec služeb – neobejde se bez koordinace, je nutno se věnovat příchozím, připravit liturgii, zajistit službu v sakristii, prodej knih, úklid prostor, službu v kuchyni atd. Za hladký průběh setkání ručí odpovědný za provincii nebo za sektor.

Služby přispívají k lepšímu začlenění do komunitního života a umožňují připodobnit se Emmanueli, který „nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil“. (Mt 20,28) Je důležité, aby každý dostal možnost nějak sloužit, neboť služba přispívá k vytváření těsnějších vztahů mezi bratry a sestrami v komunitě. Tím, že se jejich láska projevuje skutky, je znamením Kristovy přítomnosti uprostřed jeho lidu: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jn 13,55)

4.8 Příležitost k projevům bratrského života je také při společném stolování, v čase odpočinku, při sportovním vyžití apod. I toto přispívá k upevňování vazeb propojujících všechny členy komunity.

4.9 Informovanost o nových věcech v životě a apoštolátu komunity přispívá k udržování evangelijní horlivosti všech bratří a sester.

Specifické potřeby mladých lidí

4.10 Při komunitních setkáních je velmi důležité přijetí mladých lidí. Doporučuje se nabídnout jim specifické činnosti přizpůsobené jejich potřebám a očekávání – sport, vyučování „na míru“, ateliéry, misie, čas pro relaxaci a zajímavá setkání, večerní programy atd. (srov. kap. 11).

4.11 V každé provincii je dobré dle místních možností mít rovněž zvláštní komunitní setkání pro mladé. Mladým lidem to umožňuje rozvinout vlastní dynamiku, mít místo, kam mohou pozvat své přátele, a kde dostávají vhodnou formaci.

Komunitní svátky

4.12 Všem členům komunity Emmanuel hloubku jejich povolání připomímají Vánoce, svátky příchodu „Boha mezi nás“.

4.13 Slavnost Zvěstování Páně 25. března a současně výroční den úmrtí zakladatele komunity Pierra Goursata je příležitostí poděkovat za dar Emmanuele. Každá provincie slaví tento svátek podle svého uvážení.

4.14 Členové Komunity Emmanuel každoročně rádi scházejí na svátek Letnic, aby vždy znovu přijímali Ducha svatého a společně celému světu vyprošovali nové letnice.

2. Služby a misie

4.15 Komunitní život se uskutečňuje a rozvíjí také díky všem službám, které se ve společenství zajišťují pro naplnění poslání Komunity Emmanuel: vedení maisonnée, doprovázení, organizace komunitních setkání, zodpovědnost za vedení komunity, příprava sesí a evangelizací, materiální zajištění aktivit atd. Velkorysá účast na těchto službách je součástí angažovanosti členů komunity.

4.16 Zodpovědní po rozlišení nabídnou každému takovou službu, která mu umožní podílet se na životě komunity. Jednotliví členové se pro služby rozhodují svobodně se zřetelem k závazkům, které přijali.

4.17 Zodpovědní ať dávají pozor, aby služba, o níž žádají, odpovídala schopnostem a možnostem jednotlivých členů komunity a aby jim pomáhala k jejich lidskému i duchovnímu růstu. Dbají na to, aby ti, kdo přijali náročnější služby, nebyli přetěžováni. Dobro člověka má přednost před potřebami misie.

4.18 S výjimkou služeb vyžadujících časovou kontinuitu (zodpovědnost za celokomunitní projekty, zodpovědnost za provincii nebo sektor atd.) a s respektem ke svobodě každého se služba obvykle přijímá na období jednoho roku.

5. Komunitní život: doprovázení

1. Obecné uvedení

5.1 Povinností komunity je zajistit všem členům provázení, podporu a solidaritu a pomáhat jim uchovávat si horlivost, aby se upevňovalo jejich spojení s Bohem a aby rostla jejich věrnost učení církve. Z toho důvodu se ve Statutech uvádí, že „v Komunitě Emmanuel každému pomáhá doprovázející“ (čl. 19) Jedná se o doprovázení po stránce lidské, duchovní a bratrské, vykonávané jednoduchým způsobem v milosti vtěleného Emmanuele. Cílem doprovázení je pomáhat každému z členů komunity, aby žil své povolání ke svatosti.

Doprovázení je jedním z pilířů, které utvářejí, upevňují a sjednocují komunitní život. Je přijímáno jako Boží dar a umožňuje komunitě naslouchat každému z členů a vnímat radosti i starosti, které prožívá při svém zapojení v komunitě i v každodenním životě. Umožňuje neustále prohlubovat porozumění komunitním milostem a uskutečňovat je.

5.2 Doprovázení pomáhá každému žít tak, aby to bylo v souladu s jeho svobodným a zodpovědným rozhodnutím angažovat se v Komunitě Emmanuel. Je konzultační instancí dopomáhající doprovázenému, aby dělal vlastní rozhodnutí.

Lidem ve zkušební době má doprovázení navíc pomáhat s rozlišováním povolání do komunity a podporovat je, aby na toto povolání začali odpovídat svým směřováním k angažovanosti.

5.3 Komunitna poskytuje v doprovázení každému za svých členů prostor, kde mu bude někdo naslouchat a provázet ho, kde nalezne přijetí i radu a kde se může s důvěrou sdílet o všem, co prožívá, včetně případných obtíží v osobním či komunitním životě.

5.4 Vše, co je sděleno při doprovázení, je důvěrné. Mlčenlivost může být doprovázejícím porušena pouze v případě krajní nutnosti, např. při vážném ohrožení daného člověka nebo v případě vysokého rizika, že se někomu, kdo je ve velkém nebezpečí, nedostane pomoci.

5.5 Doprovázení zásadně poskytuje osoba stejného pohlaví: „každý musí být doprovázen osobou stejného pohlaví“ (Statuta, čl. 19). Manželské páry jsou doprovázeny opět manželskými páry.

5.6 Doprovázení je striktně odděleno od pozic autority a vedení komunity, a proto jmenované role nevykonávají tytéž osoby. Oddělení doprovázení od struktur vedení je navíc garantováno tím, že:

  • doprovázený může přijmout, nebo odmítnout doprovázejícího, který je mu nabídnut, a také si ho může nechat kdykoliv změnit, pokud si to bude přát (srov. 5.28),
  • obsah všeho, co je sděleno při doprovázení, je přísně důvěrný (srdoprovázený může přijmout, nebo odmítnout doprovázejícího, který je mu nabídnut, a také si ho může nechat kdykoliv změnit, pokud si to bude přát (srov. 5.28),ov. 5.4),
  • ti, kdo jsou v komunitě zodpovědní za vedení, nedoprovázejí osoby, které spadají pod jejich pravomoc (srov. 5.29),
  • ti, kdo mají zodpovědnost za vedení komunity, nesmí doprovázejícím dávat příkazy týkající se doprovázení.

5.7 Doprovázení přispívá k jednotě Komunity Emmanuel tím, že všem umožňuje v charismatu jejího zakladatele najít referenční klíč k objektivně daným pravidlům ve společnosti, a tím významně pomáhá žít komunitní povolání v různých situacích a kulturách.

5.8 Doprovázení se profiluje jako služba dobročinné lásky, při níž se doprovázející stává služebníkem svého bratra, aby mu vyjevoval Boží lásku a byl výsadním svědkem Božího působění v jeho životě. Je to služba, která vyžaduje velkou pokoru a schopnost umenšit se, aby mohl v životě doprovázeného působit Pán podle svých záměrů.

2. Organizační zajištění doprovázení

5.9 Generální moderátor Komunity Emmanuel spolu s mezinárodní radou jmenuje mezinárodního delegáta pro doprovázení. Ten si vytvoří tým nazývaný „výbor pro doprovázení“, který mu pomáhá v jeho poslání. Práce mezinárodního delegáta pro doprovázení spočívá v tom, že delegátům generálního moderátora pro jednotlivé zóny, zodpovědným za provincie nebo jejich delegátům pomáhá:

  • rozběhnout doprovázení,
  • zajistit průběžnou formaci doprovázejících a počáteční formaci těch, kdo mají začít doprovázet,
  • co nejvíce usnadnit koordinaci mezi provinciemi při přidělování doprovázejících.

5.10 Zodpovědní za provincii vyhotoví seznam doprovázejících a dbají na jeho aktualizaci, tj. doplňují jména nových a vyškrtnou jména bývalých doprovázejících (srov. Statuta, čl. 20). Aby se oddělily struktury vedení a doprovázení (srov. 5.29), tak všude, kde je to možné, zodpovědní za provincii ustanoví svého místního delegáta pro doprovázení, a ten v případě potřeby se spojí s výborem pro doprovázení.

5.11 Místní delegát pro doprovázení v dané provincii jedná na základě zmocnění. Aby výkon jeho zmocnění probíhal hladce a bylo mu správně rozuměno, je třeba se vyhnout dvěma úskalím: v duchu subsidiarity a v souladu se Statuty komunity je třeba zabránit tomu, aby se toto zmocnění změnilo v nezávislou zodpovědnost „ve jménu oddělení mezi vedením a doprovázením“, a tudíž zodpovědní za provincii by do doprovázení už nemohli zasahovat; naopak ale je třeba dbát i na to, aby zodpovědní za provincii nechtěli za každou cenu vnucovat doprovázející podle svého výběru. V případě sporu se lze dovolat delegáta generálního moderátora pro zónu a mezinárodního delegáta pro doprovázení.

3. Věcný základ doprovázení v Komunitě Emmanuel

5.12 Objektivně dané věci pro obsah doprovázení se týkají dvou základních oblastí:

  • správného pochopení toho, co je Komunita Emmanuel,
  • souboru závazků, které každý v Komunitě Emmanuel přijímá kvůli Pánu.

Při doprovázení se vždy počítá s tím, že doprovázený je jedinečná osobnost.

Správné pochopení Komunity Emmanuel

5.13 Vylití Ducha svatého je výchozí zkušeností všech členů Komunity Emmanuel (viz 1.2 a 1.13 až 1.15). Doprovázený tedy bude se svým doprovázejícím probírat otázky týkající se vztahu k Duchu svatému: jaké místo má Duch svatý v jeho životě a nakolik ho „Duch svatý oživuje“ (srov. Gal 5,25).

5.14 Mezi ovoce vylití Ducha svatého patří větší láska k církvi. Členové komunity ji spontánně vyjadřují svojí věrností církvi a jejímu učení. Doprovázení se tedy přirozeně zaměří na způsob, jak konkrétně tuto věrnost zachovávat a jak v životě dosáhnout kýženého souladu s radostnou zvěstí evangelia. Bude podporovat pokrok v chápání církevního učení a jeho uvádění do praxe.

5.15 Komunitní život založen na milostech adorace, soucítění a evangelizace (srov. Statuta, čl. 16, a také 1.22 až 1.26), a proto dalším z úkolů doprovázení je dopomoci doprovázenému brát tyto milosti jako prostředek k vlastnímu posvěcování.

Při doprovázení se tudíž budou probírat otázky zásadního významu: Jak se adorace stává pro doprovázeného zdrojem, který sytí jeho komunitní i misijní povolání? Jak k němu Bůh promlouvá v modlitbě i při čtení a meditaci Božího slova? Jak výzva milovat své bratry a sestry z něj činí misionáře? Jak naslouchá Duchu svatému? Jak je jeho evangelizace zakotvena v adoraci a soucítění? Jaké důsledky pro jeho život má to, že je misionářem?

Doprovázení by se nemělo omezit na vnější a formální věci, například zda doprovázený věnuje čas adoraci a jak je tento čas dlouhý, jak praktikuje soucítění, jak evangelizuje atd.

Sdílení o ustavujících milostech Komunity Emmanuel může být náplní doprovázení po celý život.

5.16 Komunita Emmanuel sdružuje věřící všech životních stavů: kněze, jáhny, osoby zasvěcené v celibátu, laiky žijící v manželství i svobodné (srov. 1.27), a ti všichni „se navzájem uznávají jako bratři a sestry v Kristu, kteří mají společné povolání ke svatosti a ke zvěstování evangelia“ (Statuta, čl. 1) Při doprovázení lze také řešit vztah k ostatním životním stavům: jak žít a sloužit společně, jak se vzájemně podporovat atd.

5.17 Žít v Emmanueli obnáší „být ve světě, ale ne ze světa“ (srov. 1.6 až 1.7). Nestává se v některých případech nasazení v komunitě únikem ze světa? Nebo naopak, neustupuje se při nasazení ve světě od požadavků křesťanského života? Doprovázení pomáhá s radostí a nadějí skloubit plné nasazení ve světě s životem zcela odevzdaným Bohu.

5.18 Komunita je místem života v bratrském společenství, v němž se má láska projevovat službou a každodenní pozorností vůči druhým, zvláště ocitnou-li se v těžkostech (nemoc, ztráta zaměstnání apod.).

5.19 Úkolem doprovázejícího je pomáhat doprovázenému dosáhnout hlubšího porozumění závazkům, které se v Komunitě Emmanuel nabízí. Nejsou to totiž pravidla, lpící na určité formě a vnucovaná členům komunity, ale skutečnost odpovídají milostem přijatým od Pána díky naší odpovědi na povolání, které nám dal. Správné porozumění komunitnímu povolání tak doprovázenému umožní zaujmout pravdivý postoj ke svým stavovským povinnostem i k závazkům, které se svobodně rozhodl plnit.

Příklady závazků

Osobní modlitební život

5.20 Ve Statutech se uvádí, že „členové Komunity Emmanuel se podle svých možností zavazují ke každodenní delší adoraci (pokud možno před Nejsvětější svátostí)“ (čl. 15) Doprovázení má dopomoci doprovázenému k tomu, aby v jeho životě měla pevné místo pravidelná modlitba, má mu pomáhat překonávat obtíže (např. při změnách, k nimž v životě dochází) a, obecně vzato, prohlubovat jeho vztah k Bohu.

Eucharistie

5.21 Ve Statutech se uvádí, že „členové Komunity Emmanuel se podle svých možností zavazují ke každodenní účasti na slavení eucharistie v souladu s liturgickými předpisy a tradicemi vlastního ritu, kněží ke každodennímu sloužení mše svaté“ (čl. 15) Doprovázení tedy bude místem, kde může doprovázený hlouběji pochopit význam eucharistie jako „zdroje a vrcholu celého křesťanského života“ (Lumen gentium, čl. 11) a stále více ji začleňovat do svého života.

Chvály

5.22 Ve Statutech se rovněž uvádí, že „členové Komunity Emmanuel se podle svých možností zavazují ke každodenní modlitbě chval, konané radostně a nakolik možno i komunitně“ (čl. 15) Jde o to, aby doprovázení přivádělo k hlubšímu porozumění milosti, kterou Pán komunitě udělil v modlitbě chval: jaký význam mají chvály v životě každého člena, jak jsou ukotveny v důvěrném vztahu s Bohem, jakou roli mají při každodenním obrácení a čím jsou důležité při evangelizaci.

Desátek26

5.23Na komunitní život a apoštolát každý člen podle svých možností a s ohledem na rodinné výdaje platí určitý finanční příspěvek, jehož výši si sám stanoví.“ (Statuta, čl. 20) Tento příspěvek, nazývaný též „desátek“, umožňuje Komunitě Emmanuel uskutečňovat její evangelizační poslání ve světě.

Doprovázení pomáhá objevit duchovní rozměr vyjadřovaný poskytováním desátku: Co je spravedlivým desátkem? Má doprovázený vyjasněno a rozlišeno, nakolik má být velkorysý v této věci? Nepřispívá přespříliš, nebo naopak neadekvátně málo? Doprovázený nemusí doprovázejícímu na tyto otázky odpovědět přímo, ale je dobré, když jim občas věnuje pozornost, aby se své povinnosti zhostil náležitě a štědře.

Služby

5.24 Členové Komunity Emmanuel jsou povoláni sloužit společně (srov. 1.1). Je tedy běžné, že při doprovázení probírají otázky týkající se služeb: Jak svoje sebedarování realizovat jako odpověď na Boží povolání? Jak sloučit stavovské povinnosti s povoláním ke společné službě s bratřími a sestrami? Jak zareagovat na naléhavou potřebu nebo požadavek na změnu služby? …

Doprovázející dbá na to, aby setrval v roli průvodce (srov. 5.2), který pomáhá doprovázenému, aby on sám rozlišil, jakým rozhodnutím z možností, které se nabízejí, nejlépe odpoví na to, k čemu ho Bůh volá, ať už se to týká výběru služby, přijetí úkolu mimo komunitu, plnění stavovských povinností (v zaměstnání, v rodině, ve společnosti) aj.

Prostor pro svobodu a naději

5.25 Body 5.12 až 5.24 zmiňují oblasti doprovázení, v nichž lze prožít velmi hluboké a plodné sdílení. Doprovázený si sám vybere témata, o nichž se chce mluvit. Doprovázení může přinášet celé bohatství svého ovoce pouze tehdy, probíhá-li v otevřenosti a důvěře.

5.26 Doprovázený může otevřít i osobní témata. Doprovázející v tom případě dbá na to, aby nikdy nepřekročil svou roli, a pokud je to nutné, má doprovázeného odkázat na kompetentní osoby (srov. 5.32). Doprovázení má člověku pomáhat růst v opravdové svobodě a ucelenosti života.

5.27 Doprovázení je také místem nezměrné naděje, neboť Duch svatý je při něm neustále činný. Doprovázející i doprovázený se setkávají, aby mu společně naslouchali. Při doprovázení si máme uvědomit, v čem jsme se pohnuli z místa, co nám jde dobře a co se nám podařilo objevit. Také se při něm sdílíme o tom, v čem je pro nás obtížné v tom či onom aspektu dostát komunitním závazkům, abychom díky tomu mohli udělat konkrétní kroky dopředu. Doprovázení rovněž skýtá jedinečnou příležitost k poznávání Božího milosrdenství; zakoušíme při něm, že „patřit do komunity“ primárně nespočívá v plnění souboru pravidel, ale že Komunita Emmanuel je milostí, kterou mohu každodenně přijímat, a s opravdovou svobodou dětí Božích s touto milostí spolupracovat.

4. Specifické záležitosti doprovázení

Výběr doprovázejících

5.28 Doprovázejícího navrhuje delegát pro doprovázení, spadající pod autoritu zodpovědného za příslušnou provincii. Doprovázený se může vyslovit, koho by si přál mít za doprovázejícího. Pokud komunita nemůže jeho přání vyhovět, nabídne mu někoho jiného s tím, že doprovázený může návrh akceptovat, nebo odmítnout.

U mužů a žen směřujících k angažovanosti v celibátu pro Boží království, seminaristů a kléru si delegát pro doprovázení v provincii před sdělením návrhu vyžádá stanovisko zodpovědného za specifické otázky spojené s jejich životním stavem.

Doprovázený může kdykoliv požádat o změnu doprovázejícího. Aby se podpořila jeho svoboda, doporučuje se doprovázejícím nabídnout jednou za rok eventuální změnu, například na konci školního roku.

5.29 Ve Statutech se uvádí, že „doprovázejícím nemůže být nikdo z místních zodpovědných“ (čl. 19). Obecně je žádoucí oddělit od sebe struktury vedení komunity a struktury osobního růstu členů komunity (srov. též 5.2), a tak přispět k uchování prostoru osobní svobody. Proto se dodržuje pravidlo, aby doprovázejícím nebyl zodpovědný za provincii nebo sektor.

V některých případech, pokud to vyžadují místní podmínky (např. malý počet členů v komunitě), je možno udělat na určitou dobu výjimku z tohoto pravidla, vždy však po rozlišování s mezinárodním delegátem pro doprovázení nebo s delegátem generálního moderátra pro zónu.

5.30 Doprovázející je vždy vybírán z členů Komunity Emmanuel, neboť doprovázení je součástí života v komunitní milosti.

Role doprovázejícího

5.31 Role doprovázejícího spočívá v naslouchání a otvírání obzorů, je jako „bratr, který kráčí se svým bratrem“ v přítomnosti Pána (srov. učedníci jdoucí do Emauz, Lk 24,13-32).

Vztah s doprovázejícím nezavazuje k poslušnosti. Doprovázející nikdy a v žádné oblasti nečiní rozhodnutí za doprovázeného. Naopak mu pomáhá, aby on sám v modlitbě a po náležité reflexi činil zralá, svobodná a zodpovědná rozhodnutí.

5.32 Doprovázející podporuje svého doprovázeného modlitbou, pokud možno každodenní.

5.33 Když doprovázený přijde s věcmi přesahujícími roli doprovázejícího, ten mu poradí, aby vyhledal někoho, kdo je v dané oblasti dostatečně kompetentní a má potřebná charismata. Doprovázený má vždy právo se obrátit na člověka podle vlastního výběru.

5.34 Doprovázení není místem pro realizaci „vnitřního uzdravení“27 nebo psychologické péče. Pokud se ukáže, že je třeba vyhledat odbornou pomoc, doprovázející nasměruje svého doprovázeného na kompetentního člověka. Bude-li zachována anonymita, může se eventuálně před tím poradit s místním delegátem pro doprovázení.

Vlastnosti vyžadované u doprovázejícího

5.35 Doprovázející jsou vybíráni podle těchto kritérií:

  • milují komunitu a skutečně chápou její charisma,
  • mají opravdovou lásku k lidem a přejí jim to nejlepší, totiž svatost, a přitom dokáží respektovat individuální cestu každého člověka a jeho svobodu,
  • jsou disponibilní a mohou doprovázenému věnovat svůj čas,
  • jsou rozumní a mají schopnost naslouchat,
  • jsou diskrétní, garance důvěrnosti sděleného umožňuje doprovázenému zajet na hlubinu, pokud po ní touží,
  • nejsou blokováni tím, co sami prožili, ani vztahem k doprovázenému (např. pokud jde o rodinné vazby),
  • zanechali kritizování.

Postoje, které má doprovázející rozvíjet

5.36 Společným základem všech postojů doprovázejícího je touha, aby doprovázený rostl ve svatosti a bratrské lásce. V praxi to znamená:

  • povzbuzovat doprovázeného k prohlubování milostí komunity konkrétně v tom, co právě prožívá,
  • respektovat jeho autonomii a individuální cestu,
  • důvěřovat v Boží milost, žasnout nad jejím působením, a díky tomu být trpělivý, zachovat si pozitivní pohled a učit se čekat na Boží čas; má-li doprovázející mít pro doprovázeného soucítění a naději, je třeba, aby byl smířen sám se sebou: „Budeš milovat svého bližního jako sebe.“ (Lk 10,27)
  • nebýt direktivní a nesoudit.

Četnost doprovázení a jeho průběh

5.37 Je dobré, aby se každý setkával se svým doprovázejícím zhruba jednou za měsíc, v etapě přijetí a rozlišování pak pokud možno jednou za tři týdny. Zkušenost totiž ukazuje, že při delších intervalech mezi setkáními se snižuje užitek z této služby.

Obecně platí, že doprovázený se na setkání připraví a přijde za svým doprovázejícím nebo na místo jím určené. Doprovázení by nemělo trvat déle než jednu hodinu. K pravidelnosti setkávání přispívá, když se pokaždé stanoví termín příštího doprovázení.

Doprovázení v místech, kde má komunita málo členů

5.38 Není vždy snadné doprovázení uvést do praxe, například z důvodu malého počtu členů komunity na některých místech, značných vzdáleností, komunikačních obtíží nebo pro nedostatek zkušeností těch, kteří do komunity vstoupili teprve nedávno. V takových situacích lze doprovázení domluvit formou dopisů, elektronickou komunikací nebo telefonicky, avšak s vědomím, že osobní setkání nelze ničím nahradit. Je žádoucí, aby doprovázený i doprovázející zachovávali rytmus doprovázení pravidelně jednou za měsíc.

Doprovázení manželských párů a snoubenců

5.39 Manželské páry

Manželský pár je obvykle doprovázen jiným manželským párem. Manžel pak doprovází muže a manželka zase ženu. Při doprovázení je čas pro setkání obou manželských párů (ve čtyřech) i čas pro individuální setkání. Dbá se, aby doprovázení mělo výrazně osobní rozměr. Důvěrnost sděleného při osobním doprovázení musí být zachována i mezi doprovázejícími manželskými partnery.

Probírají se témata společná všem členům komunity dle bodů 5.12 až 5.24 včetně témat zaměřených na růst manželské a rodičovské lásky (viz kap. 9). Navíc se mohou při doprovázení řešit otázky související s životem v manželství, neboť je třeba poskytnout manželům podporu v prohlubování jejich společného povolání k vydávání se Pánu službou v komunitě.

5.40 U manželského životního stavu je třeba dávat si pozor na to, jak skloubit:

  • komunitní povolání a život manželského páru, tj. jak být manželským párem v komunitě,
  • komunitní povolání a život rodiny, tj. jak spojit život rodiny, dobro dětí a komunitní život,
  • komunitní povolání se začleněním do společnosti a svojí profesí.

Uvedené skutečnosti se totiž s časem mění: otázky, které si v souvislosti se zapojením v komunitě klade mladý manželský pár, jsou jiné než otázky u páru vyššího věku. Rovněž skloubení komunitních věcí s rodinu závisí na věku dětí a na jejich momentálních potřebách. V tomto všem mohou starší a zkušení manželé coby doprovázející být velkou pomocí.

5.41 Snoubenci

Příprava na manželství není součástí doprovázení. Spadá do kompetence těch, kteří jsou k této službě pověřeni církví. I když jsou oba snoubenci členy Komunity Emmanuel, nemusí být nutně doprovázeni manželským párem.28 Doprovázející mají snoubence citlivě povzbuzovat k věrnosti komunitním závazkům a pomáhat jim vše zharmonizovat s obdobím, které právě prožívají. Zvláště ať věnují pozornost zachovávání životního řádu.

Doprovázení kněží a jáhnů

5.42 Rovněž kněžím a jáhnům se dostává milosti doprovázení. Kněze může doprovázet i laik, pokud má požadované vlastnosti (srov. 5.35 a 5.44), ženatý jáhen má doprovázení stanovené pro manželské páry. Doprovázející vždy musí být členem Fraternity Ježíšovy a mít potřebnou formaci.

5.43 Specifikem v poslání doprovázejících pro kněze nebo jáhny je pomáhat jim žít jejich povolání a vykonávat jejich službu podle charismatu Komunity Emmanuel a Fraternity Ježíšovy, jež rozpoznali jako svoji cestu ke svatosti (viz kap. 7). Hlavním akcentem doprovázení je pomáhat klerikům žít v bratrském komunitním společenství (konkrétně prožívat blízkost a solidaritu), ale může rovněž poskytovat duchovní rady a pastorační naslouchání.

Kritéria pro výběr doprovázejících kněží a jáhnů

5.44 Kromě již zmíněných kritérií, vyžadovaných u všech doprovázejících (srov. 5.35), je při výběru doprovázejících pro kněze třeba dbát také na to, aby měli:

  • určité vzdělání a zkušenosti z oblasti pastorace,
  • porozumění povaze kněžské služby,
  • vytříbené církevní smýšlení.

Tato kritéria mohou sloužit rovněž jako podklad pro formaci doprovázejících pro kněze a jáhny.

Doprovázení seminaristů

5.45 Specifika doprovázení seminaristů jsou obdobná jako u doprovázení kněží. Pokud je to možné, je dobré, aby jejich doprovázejícími byli laici. Připomeňme, že doprovázení není místem k rozlišování povolání ke kněžství. Je však důležité pomoci seminaristovi rozlišit, zda skutečně má povolání do Komunity Emmanuel. Doprovázející pro seminaristy musí mít požadované vlastnosti (srov. 5.35), být členem Fraternity Ježíšovy a projít příslušnou formací.

Doprovázení mužů a žen angažovaných v celibátu pro Boží království

5.46 Doprovázení mužů a žen angažovaných v celibátu pro Boží království probíhá dle obecných zásad pro komunitní doprovázení (srov. 5.12 až 5.24). Doprovázející má při tom svému doprovázenému pomáhat a podporovat ho v jeho úsilí „zcela se darovat v celibátu pro Boží království, a tak“ v Komunitě Emmanuel a Fraternitě Ježíšově „plněji uskutečňovat svou disponibilitu k adoraci, soucítění a evangelizaci“ (Statuta, čl. 29). Aby mu mohl pomáhat co nejlépe, měl by znát Pravidla života (srov. kap. 8).

Pokud doprovázený vznese otázku týkající se jeho životního stavu, může ho doprovázející odkázat na toho, kdo je pověřen provázet ho v celibátu pro Boží králoství. Připomeňme, že odpovědnost za rozlišování povolání k celibátu nespadá do oblasti doprovázení, ale je zajišťována specifickým provázením po celou dobu přijetí a formace k tomuto životnímu stavu (srov. Pravidla života, část II).

Kritéria pro výběr doprovázejících angažovaným v celibátu pro Boží království

5.47 Muži a ženy angažovaní v celibátu jsou doprovázeni členy Fraternity Ježíšovy, u nichž se prověřilo, že mají dostatečné zkušenosti a schopnosti pro tuto službu. Je nutné dbát především na to, aby to byli lidé modlitby a chápali specifika celibátu pro Boží království. V období formace se preferuje, aby doprovázejícím byla osoba angažovaná v celibátu, a to vždy, když je to možné.

Doprovázení těch, kdo žijí v akceptovaném celibátu

5.48 Lidé žijící v celibátu, který si sami nezvolili, potřebují, aby se doprovázení týkalo i toho, co od nich jejich stav vyžaduje, aby mohli být svědky naděje. Doprovázející je má se zvláštní pozorností podporovat a povzbuzovat v tomto:

  • aby díky světlu Ducha svatého měli pozitivní pohled na sebe, na svou minulost i svou budoucnost,
  • aby vnímali, že četné pozornosti, které jim Pán prokazuje, jsou znamením jeho lásky, a aby jednali s vírou a důvěrou v Boží Prozřetelnost,
  • aby využívali milost Boží, která se jim nabízí v přítomném okamžiku,
  • aby při svém sebedarování zakoušeli osobní naplnění,
  • aby byli otevření k druhým lidem ze všech životních stavů (nejen k členům komunity) a udržovali zdravé přátelské vztahy,
  • aby rozvíjeli společenský život i mimo komunitu.

Při doprovázení lze probírat i konkrétní body jejich každodenního života: citový život, zaměstnání, trávení volného času, dovolené atd.

Specifika při doprovázení mladých

5.49 Specifickou potřebou mladých lidí je naučit se přijímat milost plynoucí z jejich křtu a biřmování ve všech rozměrech jejich osobnosti a života. Doprovázející dbá na to, aby jim pomáhal:

  • poznávat, co je opravdová svoboda a uplatňovat ji, zvláště když se učí dělat rozhodnutí,
  • vytrvat v tom, pro co se rozhodli,
  • nacházet rovnováhu mezi studijními povinnostmi, respektive zaměstnáním, do něhož nastoupili, časem pro relaxaci a aktivním zapojením do komunitního života.

Mohou se samozřejmě řešit i otázky týkající se jejich budoucnosti jako je volba profese nebo osobního povolání. To vyžaduje od doprovázejících velkou disponibilitu, aby byli vstřícní k tomu, co mladí lidé potřebují (např. mít setkání častěji, nazná-li se, že to je nezbytné). V některých případech je dobré, aby kontakt s mladým člověkem inicioval sám doprovázející.

5.50 Pro mnoho mladých lidí je zdrojem neklidu otázka, jaký si mají zvolit studijní obor nebo profesi. Není neobvyklé, že se chtějí tomu věnovat i při doprovázení. V takovém případě mají doprovázející za úkol pomáhat jim dozrávat, aby mohli učinit vlastní svobodné rozhodnutí, a vybídnout je, aby se sešli s lidmi věnujícími se určité profesi, kteří jim mohou dobře poradit.

5.51 Doprovázení nemá sloužit k finálnímu rozlišení osobního povolání. V tom má doprovázející doprovázeného mladého člověka přesměrovat na osoby, jímž to přísluší, nebo na kurzy pořádané k tomuto účelu.

5.52 Ten, kdo doprovází mladé lidi, by měl splňovat také tato kritéria:

  • znát mladé lidi a mít je rád,
  • být dostatečně disponibilní a pružný,
  • mít cit pro výchovu a formování zralé a zodpovědné osobnosti,
  • podporu mladému člověku umět poskytovat s perspektivou růstu a zakalkulováním faktoru času.

Specifika při doprovázení členů Fraternity Ježíšovy

5.53 Lidem v probační etapě Fraternity Ježíšovy (srov. 2.29 a násl.) doprovázení pomáhá v přípravě na zasvěcení ve Fraternitě Ježíšově, zasvěceným pak k tomu, aby žili v poddajnosti Duchu svatému. Doprovázející proto doprovázenému bude především pomáhat, aby zůstal odhodlán:

  • následovat Krista tím, že žije „ve světě, ale není ze světa“ (srov. 1.5),
  • zůstat věrný komunitním závazkům,
  • pracovat na tom, aby se zcela dával Kristu v Komunitě Emmanuel a aby jí byl oporou v každodenním životě i jejím evangelizační poslání (srov. Statuta, preambule d),
  • být disponibilní pro misie (srov. 1.38 až 1.46).

Doprovázení přispívá ke správnému pochopení disponibility i jejímu uvádění do praxe.

5.54 Je žádoucí, aby členové Fraternity Ježíšovy byli doprovázeni členy Fraternity Ježíšovy.

Formace

6.1 Každý křesťan je zodpovědný za svou formaci, aby – adekvátně ke své životní situaci a pracovním povinnostem – mohl být svědkem naděje, kterou nese ve svém srdci. Rovněž Komunita Emmanuel jako sdružení věřících si je vědoma své zvláštní zodpovědnosti za intelektuální, duchovní a lidskou formaci svých členů. Hledí je zakotvit v autentickém křesťanském životě tím, že jim pomáhá volit si cestu svatosti v charismatu Emmanuele, a poskytovat každému z nich prostředky, aby dle možností svého životního stavu plnil misijní povolání, jež dává Kristus i církev všem pokřtěným a biřmovaným.

6.2 Pro členy komunity je formace především životním stylem. Sytí srdce i rozum každého, aby se posílilo jeho osobní přilnutí ke Kristu a k církvi. Je rovněž zcela nezbytná pro misijní rozměr života, neboť umožňuje, aby se prohlubovalo porozumění víře, a tudíž i lépe hlásalo evangelium autentickým dialogem s lidmi, které Pán k nám přivádí.

6.3 Formace v komunitě Emmanuel má odpovídat potřebám jednotlivých členů a zohledňovat stupeň jejich angažovanosti, jejich povolání i služby, které jsou jim svěřeny, a proto se rozlišuje více typů formace:

  • počáteční komunitní formace,
  • průběžná komunitní formace,
  • specializovaná apoštolská formace,
  • formace zodpovědných,
  • formace členů Fraternity Ježíšovy.

6.4 Formace spadá do kompetence generálního moderátora, mezinárodní rady Komunity Emmanuel a rady Fraternity Ježíšovy (srov. Statuta, čl. 39 a 48). Implementuje a koordinuje ji delegát pro formaci za pomoci „týmu pro formaci“, který tvoří zodpovědní za provázení kněží a osob angažovaných v celibátu, delegáti generálního moderátora pro jednotlivé zóny, zodpovědní za Lásku a pravdu (viz 14.22) a další lidé se zkušenostmi v oblasti formace. Na místní úrovni je uskutečňování formace svěřeno zodpovědným za provincii (srov. 14.28).

1. Počáteční komunitní fomace

6.5 Věrná účast na komunitním životě (komunitní setkání, maisonnée, doprovázení, zapojení do služby a veškerá evangelizace) už sama o sobě je formací.

6.6 Počáteční komunitní formace je určena pro členy v etapě přijetí a rozlišování.29 Klade důraz na osobní přilnutí člověka ke Kristu a k církvi a je nezbytná pro rozlišení povolání do Komunity Emmanuel a k angažovanosti v ní. Připomeňme, že je dobré, aby jí předcházela příprava na vylití Ducha svatého, a to pokud možno ještě v době regardánství (srov. 2.3). Tým pro formaci vydal k tomu účelu příručku: Přijměte Ducha svatého; jak se připravit na vylití Ducha.30

6.7 Počáteční formace probíhá po tři roky (srov. 2.3), což odpovídá obvyklé délce zkušební doby před vstupem do angažovanosti, a zaměřuje se na tři formační okruhy: předestření milostí komunity (s využitím knihy Povoláni do Emmanuele31), katechetickou výuku podle Katechismu katolické církve (s využitím knihy Věřím32) a průpravu ve spiritualitě communia (s využitím knihy Povoláni ke communiu, žít bratrství v církvi33).

6.8 Implementací (zajištěním v místních podmínkách) a sledováním počáteční formace jsou pověřeni zodpovědní za provincie a sektory. Konkrétní podoby formace se liší v závislosti na místě, vzdálenosti členů komunity atd. V některých zemích vznikla tzv. „generální maisonnée“, v nichž se jednou za měsíc setkávají k formaci všichni členové komunity. Jinde se vyučování počáteční komunitní formace konají formou účelového kurzu pro ty, kdo jsou v etapě přijetí a rozlišování, nebo se realizují v tzv. „formačních maisonnée“, ale je možné tato vyučování rovněž zařadit do každoměsíčních komunitních setkání.

Formační maisonnée je běžné maisonnée, v němž je určitý čas věnován formaci. Začíná krátkou modlitbou chval, následuje vyučování a bratrské sdílení. Vyučování může probíhat prostřednictvím internetu, DVD, CD, nebo je mohou mít starší členové maisonnée. Bratrské sdílení obsahuje obvyklé sdílení v maisonnée (viz 3.5 až 3.13), ale také reflexi vyučování z minulého setkání, zaměřenou na praktické uplatňování toho, co bylo řečeno. Jednotlivá sdílení musí být krátká a jít k podstatě věci, aby maisonnée netrvalo déle než dvě hodiny. Formační maisonnée jsou vytvořena ze „starších“ členů komunity a těch, kteří jsou v etapě přijetí a rozlišování. Role starších členů spočívá v předávání komunitního charismatu. Jsou vybíráni z bratří a sester, kteří mají pastorační cit, dostatečnou zkušenost s komunitním životem a touhu jej předávat. Tato maisonnée by neměla mít víc než osm členů. Mohou být ustanovena i na dva roky, aby se ve formaci zajistila návaznost.

6.9 Počáteční komunitní formace členů v etapě přijetí a rozlišování rovněž zahrnuje:

  • zkušenost s přímou evangelizací v Komunitě Emmanuel,
  • službu na sesi pořádané Komunitou Emmanuel,
  • zapojení do některé apoštolské služby Komunity Emmanuel nebo služby soucítění,
  • získání návyku věnovat pravidelný čas duchovní četbě.

6.10 Specifická formace pro manželské páry a osamělé rodiče

Manželské páry dostávají obecnou komunitní formaci (srov. kap. 6). Kromě toho mají ještě specifickou lidskou a duchovní formaci, opírající se o dokumenty učitelského úřadu církve k problematice života manželů a rodin.34 Nedílnou součást formace manželských párů v etapě přijetí a rozlišování je účast na cyklu tří víkendů „Láska a pravda“. Obdobně jako manželské páry se formují i osamělí rodiče, avšak víkendy mají specificky zaměřené. Komunita Emmanuel se zavazuje, že zmíněné víkendy těmto členům nabídne. Manželské páry a osamělí rodiče, kteří jsou zapojeni v Komunitě Emmanuel, mají udělat vše, co je v jejich možnostech, aby se těchto víkendů zúčastnili, a pokud to bude potřeba, aby účast na nich umožnili také jiným.

6.11 Specifická formace pro mladé v komunitě

Formace mladých má svá specifika související s potřebami jejich věku:

  • formace antropologická (svoboda, tělo a sexualita, přátelství, čistota), povolání obecně (muž, žena, manželství), specifické povolání (kněžství a celibát pro Boží království), život a uplatnění se (bioetika, studium, zaměstnání, zodpovědnost, angažovanost ve společnosti),
  • formace duchovní: modlitba, doprovázení přizpůsobené mladým, zkušenost ticha a samoty, duchovní cvičení na téma sebedarování.

Formace mladých zahrnuje také zkušenost soucítění a evangelizace, založenou na dobrovolnictví, a vedení k zodpovědnosti. Služby (třeba i malé) chudým a osamělým lidem pomáhají mladým poznávat smysl života a objevovat vlastní povolání. Mladí jsou povzbuzováni, aby – pokud mohou – absolvovali dlouhodobější formaci, zaměřenou na soucítění nebo evangelizaci (ESM, Fidesco, Rocher atd.).

2. Průběžná komunitní formace

6.12 Formace členů Komunity Emmanuel pokračuje i po skončení počáteční formace, a to celou dobu jejich života v komunitě. Udržuje se jí osobní bdělost. Příležitost k průběžné formaci je při každoměsíčních setkáních (srov. 3.4 až 4.11) a společných duchovních cvičeních. Témata jednotlivých vyučování se vybírají podle specifických potřeb a znamení doby.

6.13 Mezi důležitá témata patří hlubší poznání Písma svatého, tajemství církve, eucharistie a adorace, povolání laiků, evangelizace a misie, spiritualita svaté Terezie z Lisieux, Nejsvětější Srdce Ježíšovo, sociální učení církve, sexuální a rodinná etika, etapy duchovního života, Pierre Goursat aj. Tento výčet není ani úplný, ani závazný. Tým pro formaci dává pro přípravu vyučování k dispozici podklady na webové stránce https://doc.emmanuel.info. Stránka poskytuje širokou nabídku vyučování z komunitního dědictví ve francouzštině, angličtině a španělštině.

6.14 Duchovní četba

Členové komunity jsou povzbuzováni ke čtení Písma svatého a k duchovní četbě. Tým pro formaci sestavuje v několika jazycích seznamy knih, které členům komunity mohou být užitečné v jednotlivých etapách jejich životní cesty k prohloubení charismatu Komunity Emmanuel, povolání ke svatosti, k misii a duchovního dědictví jejich země.

6.15 Nabídky specializované formace se liší pro jednotlivé jazyky a země. Komunita se dle místních možností snaží vypracovat odpovědi v jednotlivých duchovních, teologických a lidských oblastech tak, aby umožnila lepší porozumění člověku a kultuře se zřetelem k evangelizaci, například teologické týdny, biblické kurzy, liturgickou formaci, kurz Zacheus k sociální nauce církve, víkendy zaměřené na lásku a sexualitu, bioetické přednášky, cykly o dějinách církve. Kromě toho komunita pořádá kolokvia (zaměřená na bioetiku, novou evangelizaci apod.), jimiž podněcuje k promýšlení a zpracovávání důležitých témat.

3. Specializovaná apoštolská formace

6.16 Formací členů komunity k evangelizaci se zlepšuje porozumění učení církve a otázkám dnešní doby, ale především v ní jde o průpravu a aktivní zapojení do různých apoštolských aktivit. Specializované formace se nabízejí pro:

  • profilové služby (Láska a pravda, Zacheus, Fidesco atd.),
  • večery a víkendy škol lásky a misií pro mladé a škol pro manželské páry,
  • modlitební skupinky, které poskytují základní formaci ke křesťanskému životu a připravují na vylití Ducha svatého,
  • v rámci farností, svěřených komunitě.

6.17 Komunita své členy povzbuzuje, aby se zapojili do intenzivních formačních programů, které organizačně zaštiťuje:

  • evangelizační školy ESM35 (Emmanuel School of Mission) pro mladé na devět měsíců,
  • certifikované teologické a pastorační studium36 ve spolupráci s Institutem teologických studií v Bruselu (IET), probíhající dálkově po dva roky.

6.18 Členové, kteří mají tu možnost, jsou povzbuzováni, aby pokračovali ve své formaci studiem na univerzitách nebo institutech s dobrou úrovní teologického vzdělávání, uznávaných církví. V této věci se zájemci mohou obrátit na tým pro formaci (srov. 14.20), aby jim poradil, případně je nasměroval k výběru vhodné instituce.

6.19 Specifické druhy formace související s kněžským povoláním a povoláním k zasvěcenému životutu viz kap. 7 a Pravidla života pro angažované v celibátu (2. část tohoto dokumentu).

4. Formace k vykonávání zodpovědnosti

6.20 Formace pro převzetí odpovědnosti (potenciálních zodpovědných) probíhá pod záštitou mezinárodní rady Komunity Emmanuel. Skládá se z dvouletého výukového modulu po internetu37 a dvou víkendů.

Formace zodpovědných (pro zodpovědné za provincie, vedoucí sektorů, korespondenty jednotlivých zemí38 aj.) se koná, až je to potřeba, formou víkendů nebo týdenních setkání intenzivní formace a doplňuje ji provázení osobami pověřenými pomáhat při formaci (delegáti generálního moderátora pro zóny, korespondenti pro jednotlivé země a další).

6.21 Formace doprovázejících obsahuje úvodní formaci nových doprovázejících a čas k prohloubení služby s lidmi, kteří mají potřebné zkušenosti. Doporučuje se, aby každý doprovázející byl v pravidelném kontaktu s těmi, kdo v provincii mají doprovázení na starosti (viz kap. 5). Formací doprovázejícího je rovněž to, že i on sám je doprovázen.

6.22 Vedoucí maisonnée jsou pravidelně svoláváni zodpovědnými za provincii a probírají s nimi otázky týkající se jejich služby. V provincii může být určena zkušená osoba, která bude vedoucí jednotlivých maisonnée přiměřeně provázet a věnovat se tomu, co bude potřeba řešit.

5. Formace členů Fraternity Ježíšovy

6.23 Formaci členů Fraternity Ježíšovy má na starost rada Fraternity Ježíšovy. Formační kurz vyšel v knize Fraternita Ježíšova v srdci Komunity Emmanuel39 a je určen těm, kdo ve fraternitě začínají. Lze ho absolvovat ve specifickém formačním maisonnée.

Klerikové v Komunitě Emmanuel: kněží a trvalí jáhni

Další kapitoly čtvrtého přepracovaného vydání Zvyklostí (kap. 7 až 14) zatím nejsou v českém překladu.

Poznámky

1 Srov. kánon 116 Kodexu kanonického práva: „Veřejné právnické osoby jsou soubory osob nebo věcí, které ustavuje příslušný církevní představený, aby v mezích jim stanovených účelů jménem církve podle ustanovení práva plnily sobě svěřený vlastní úkol z oblasti veřejného prospěchu; ostatní právnické osoby jsou soukromé.“

2 Komunita byla dne 8. prosince 1992 uznána nejprve jako soukromé mezinárodní sdružení věřících podle pontifikálního práva, 20. června 2009 byla rozhodnutím Papežské rady pro laiky ustavena veřejným sdružením.

3 Viz např. Denis BIJU DUVAL, L´effusion de l´Esprit Saint, (Vylití Ducha svatého), vyd. Emmanuel; dále Mons. Albert-Marie DE MONLÉON, Rendez témoignage, le Renouveau charismatique catholique, (Vydávejte svědectví, Katolická charismatická obnova), vyd. Mame.

4 Tato skutečnost je ve shodě s 2. vatikánským koncilem, který připomíná všeobecné povolání ke svatosti (viz Lumen gentium, 5. kapitola. K tomuto tématu viz dále Novo millenio ineunte, čl. 30-31.

5 Svátost eucharistie a svátost smíření (viz 1.20 a 1.21).

6 Viz příloha 2.

7 Terminologická poznámka: Výraz „komunita“ se tu nepoužívá v užším smyslu pro označení společenství žijícího pod jednou střechou, ani řeholní komunity, ale v širším smyslu takového sdružení, které oživuje jeden společný komunitní duch. Termíny „komunita“ a „komunitní“ v těchto statutech nikdy neodkazují na řeholní život, ale vztahují se vždy pouze k životu ve sdružení, jak jej předkládají kán. 298-311 a 320/CIC a 573-583/CCEO.

8 Pro lepší poznání Pierra Goursata, viz Bernard PEYROUS a Hervé-Marie CATTA, Le Feu et l´Espérance (Oheň naděje), vyd. Emmanuel; Martine CATTA, Pierre Goursat. Paroles (Slova Pierra Gourstata), vyd. Emmanuel; Francis KOHN, Prier 15 jours avec Prierre Goursat, fondateur de la Communauté de l´Emmanuel (Modlit se 15 dnů se zakladatelem komunity Emmanuel Pierrem Goursatem), vyd. Nouvelle Cité.

9 Komunita se rodí z této zkušenosti Ducha: „Charismata mají ze své podstaty vlastnost být sdělována a působí „zvláštní duchovní spřízněnost mezi mnoha lidmi“ (Christifideles laici, čl. 24) a přátelství v Kristu, v němž se rodí nová hnutí“. (Jan Pavel II., promluva při svatodušní vigilii roku 1998)

10 Doporučuje se jednou měsíčně.

11 K tomu viz apoštolská exhortace Jana Pavla II. Christifideles laici, čl. 3.

12 Srov. 2. vatikánský koncil, konstituce Lumen gentium, čl. 10: „Všeobecné kněžství věřících a kněžství služebné čili hierarchické se sice od sebe liší podstatně, a ne pouze stupněm, přesto však jsou ve vzájemném vztahu, neboť jedno i druhé – každé svým vlastním způsobem – má účast na jediném kněžství Kristově.“

13 Terminologická poznámka. – Výraz „zasvěcení“ se tu používá ve smyslu zasvěcení pokřtěných podle Lumen gentium: „Vždyť pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním od Ducha svatého zasvěceni na duchovní chrám a na svaté kněžstvo.“ (LG 10)

14 Byl to i případ učedníků jdoucích do Emauz (srov. Lk 24,18-35). Na cestě do Emauz, když jim Ježíš vysvětloval Písma, přijali vylití Ducha, o něnž řekli: „Což nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil?“ (verš 32). Poté co poznali Ježíše při lámání chleba, totiž při eucharistii, přiměl je Duch svatý, aby se vzdali svých plánů a vrátili se do Jeruzaléma. Dali se mu k dispozici a spolu s apoštoly se stali misionáři a svědkové zmrtvýchvstání.

15 Viz k tomu přípravný kurz Recevez l’Esprit Saint, comment se préparer à l’effusion de l’Esprit [Přijměte Ducha svatého, jak se připravit na vylití Ducha], Ed. Emmanuel, 345 s., 2017.

16 Vstup do etapy přijetí a rozlišování se nemusí nutně uskutečnit před vystavenou Nejsvětější svátostí.

17 Postupné uskutečňování milostí i závazků v komunitě je pro etapu přijetí a rozlišování zásadní. Na to mají zodpovědní dbát u všech, ale zvláště u mladých.

18 S ohledem na místní podmínky.

19 Lze rovněž zvážit, zda nezačlenit do formačních maisonnée také regardány, kteří souhlasí s tím, že se začnou formovat.

20 „Komunitní život je sekulární, uzpůsobený každodennímu životu ve světě i osobní situaci, ve které se každý z členů nachází.“ (Statuta, čl. 16). Nejde v něm tudíž o „zachovávání řehole“ ani o uplatňování určitého „soupisu“ kritérií, ale o vstup do „školy svobody a svatosti“ v Komunitě Emmanuel.

21 Délka modlitby je podmíněna životním stavem, profesními i rodinnými povinnostmi a lidským i duchovním zráním každého člena.

22 Pro ty, kdo nejsou členy Komunity Emmanuel, viz 2.36.

23 Mohou samozřejmě vyvstat objektivní důvody znemožňující účast na setkáních, například skutečnost, že setkání není v některém roce dostupné. Pokud však dostupné je, a někdo se ho nemůže zúčastnit z jiného důvodu, ať si výslovně o tom promluví se svým doprovázejícím.

24Maisonnée

37

K rezidenciálním maisonnées viz kapitolu 11.

25 Zápisník, kde je zapsáno Boží slovo, které člověk každý den přijímá v osobní modlitbě.

26 Slovo „desátek“ se tu používá pro označení dobrovolného finančního příspěvku, a nikoli v právním smyslu pro odevzdání desetiny svých příjmů (srov. 14.50).

27 Může k tomu využít nabídek Komunity Emmanuel (Milosrdenství a cesta života) nebo jiných možností.

28 I v případě, že je doprovází manželský pár, doprovázení stále zůstává individuální.

29 Regardáni, kteří mají zájem o formaci a chtějí začít žít v milostech Komunity Emmanuel, mohou touto formací také projít, například v otevřeném maisonnée (2.8 a 6.8).

30 Recevez l’Esprit Saint, comment se préparer à l’effusion de l’Esprit. Ed. Emmanuel, 345 s., 2017.

31 Appelés dans l’Emmanuel. Ed. Emmanuel, 512 s., 2015.

32 Je crois. Ed. Emmanuel, 446 s., 2017.

33 Appelés à la communion, vivre la fraternité au cœur le l’Église. Ed. Emmanuel, 120 s., 2019.

34 Uveďme např. konstituci 2. vatikánského koncilu Gaudium et spes, encykliky Humanae vitae, Veritatis splendor, Evangelium vitae a apoštolskou adhortaci Familiaris consortio od Jana Pavla II. nebo exhortaci Amoris laetitia papeže Františka.

35 Ve francouzštině, angličtině, němčině a portugalštině.

36 V současnosti pouze ve francouzštině.

37 V součastnosti ve francouzštině, angličtině a španělštině.

38 Viz pozn. k 14,13.

39 Au cœur de la Communauté de l’Emmanuel, la Fraternité de Jésus. Ed. Emmanuel, 180 s., 2018.