ICNE    

ICNE –1. mezinárodní kongres pro novou evangelizaci

    Od  2003 do 2006 se koná ve Vídně, Paříže, Bruselu a Lisabonu “1. Mezinárodní kongres pro novou evangelizaci„, jedná se o novou iniciativu katolické církve. V uvedených dnech vystoupí církev ve Vídni na veřejnost. Bude zvát lidi k novému přemýšlení nad tématem „Víra a církev“. Jedná se o iniciativu kardinálů z Vídně, Paříže, Bruselu a Lisabonu (Zde možno přečíst.). Tento mezinárodní misijní kongres bude putovat po metropolích Evropy.

    Mezinárodní kongres pro novou evangelizaci se zabývá základními potřebami lidí v Evropě. Nabízí širokou výměnu nových i osvědčených možností evangelizace.

Vznikají nové nápady jak nést do světa evangelium, a je zvláštností kongresu, že tyto nápady mohou být hned uskutečněny. Účastníci kongresu si uvědomují, že nestačí jen mluvit, a proto vycházejí do ulic a na náměstí, do kaváren a vídeňských bytů. V centru pozornosti je setkání s lidmi.

    V květnu 2003 proběhlo setkání ve Vídni a zde si můžete přečíst svědectví účastníka:

Otevřete dveře Kristu! Pod tímto heslem se letos na přelomu května a června konal ve Vídni 1. Mezinárodní kongres pro novou evangelizaci a misie ve městech.

Kdybych nebyl prostřednictvím komunity Emmanuel jistým způsobem zainteresován na přípravě kongresu (rakouská komunita Emmanuel byla zodpovědná za organizaci kongresu), asi bych vůbec nezaregistroval, že se něco takového chystá.

A protože nevím, nakolik jste měli příležitost vůbec registrovat něco Vy, píšu tyto řádky.

Měli jsme s manželkou to štěstí, že jsme se mohli kongresu zúčastnit osobně, i když pouze na tři závěrečné kongresové dny. S překvapením jsme zjistili o jak významnou a nedoceněnou akci se jedná.

Vídeňský kongres byl prvním ze série evangelizačních kongresů a misií v evropských velkoměstech. Jedná se o projekt z iniciativy kardinálů z Vídně, Paříže, Lisabonu a Bruselu vycházející z výzev Jana Pavla II k nové evangelizaci Evropy. Do tohoto rámce zapadá rovněž program Středoevropských katolických dnů, který jsme snad zaregistrovali všichni.

Uvědomili jsme si, jak důležité, očistné a povzbudivé může být zprvu nejisté a možná nepříjemné vyjití na hlubinu, opuštění těch našich zaběhaných mechanismů, našeho dobrého osvědčeného náboženského života, našich problémů, obav, kauz,…

Je skutečně úžasné zažít realitu Církve v jejím, když ne univerzálním, pak jistě evropském rozměru (na kongresu se podílelo okolo 5500 lidí z více než 30 zemí).  Uvědomit si, jak navzdory pesimistickým zprávám o stavu Církve v našem i evropském prostoru, se stále jedná o živou a životaschopnou sílu ve společnosti. Vidět to množství lidí, kteří milují Krista a touží o Něm svědčit současnému světu, prokvasit a prosolit ho. Jsou ochotni cestovat stovky a často i tisíce kilometrů proto, aby mohli sloužit, aby ze společenství Církve načerpali novou sílu, navzájem se povzbudili a obohatili o zkušenosti z různých prostředí a svědčit o Bohu už jen tím, že přijeli.

A je v neposlední řadě potřebné a obohacující navazovat nové kontakty a přátelství s konkrétními lidmi, poznat jejich problémy, úspěchy, radosti i smutky, přijmout jako poutníci pohostinství místních a vědět, že i ve Vídni, v Paříži nebo třeba ve Fatimě žije někdo, koho známe, kdo na nás myslí a na koho můžeme myslet my a vytvářet i s ním to krásné a tajemné Kristovo tělo.

Vídeň otevřela svoje brány Kristu a dle slov kardinála Schönborna, vídeňského arcibiskupa, byla svědkem událostí, ba zázraků, které nikdo neočekával. Podle oficiálních údajů se městských misií účastnilo 111 farností a více než 60 skupin. S ,,misionáři“ se ve Vídni setkalo 150 000 lidí. Místní média byla zmatena: Církev je nějaká jiná, než ji známe. Vyšla z kostelů do ulic, mezi lidi. Žije, je radostná, barevná, svobodná, tančí, zpívá a usmívá se.

Když jsme se s manželkou rozhodovali zda jet, či nejet, zda obětovat pro nás poměrně značnou sumu peněz, nechat děti opět samotné někomu na krku, atd., netušili jsme, že už před odjezdem z Vídně budeme plni touhy jet příští rok na celý kongres do Paříže.

A jak takový kongres vlastně probíhá? Ve Vídni byl program velmi bohatý. Návštěvníci byli ubytováni buď v hotelích, na farách, v rodinách. My jsme nocovali ve skromných podmínkách salesiánské oratoře. Každý den měl nějaké téma. Třeba: mladí, umění a kultura, budoucnost evangelizace, atd. Na tato témata byla v centru všeho dění, ve svatoštěpánské katedrále (Stephansdom), přednáška a potom na nejrůznějších místech příležitost k rozhovorům, vyslechnutí svědectví a získání zkušeností formou jakýchsi ,,dílen“. Každý si mohl zvolit, co ho právě zajímalo, nikdo nebyl nikam honěn a vše se konalo, i když se na místě sešlo třeba jen 5 lidí.

Odpoledne vždy probíhaly různými formami na různých místech misie. My jsme se účastnili dvou. V pátek před kostelem sv. Karla Boromejského, v němž byly vystaveny ostatky sv. Terezie z Lisieux, byly kolemjdoucím nabízeny červené růže opatřené lístečkem s Božím slovem. U improvizovaného stánku mladí hráli a zpívali a nabízeli občerstvení. Kdo chtěl, mohl si udičkou vylovit do roličky stočený papírek s Božím slovem. Bylo možné pozvat lidi do kostela, vysvětli jim, o co se jedná, nabídnout modlitbu nebo si jen tak popovídat. Nešlo o žádnou propagandu, šlo o to být.

V sobotu jsme se přesunuli do kostela sv. Michala před Hofburg. Venku jedna z účastnic kreslila velikou kresbu Krista, což mnohé lidi zaujalo a dalo příležitost k rozhovorům. Uvnitř kostela byla vystavena Nesvětější svátost k adoraci a pohybovali se tam lidé připravení k rozhovoru, případně k modlitbě. Úžas českých turistů neznal mezí, když na ně někdo promluvil jejich mateřštinou.

Večer byla většinou nějaká společná akce. Ve čtvrtek velký koncert s hvězdami z celého světa, v pátek večer milosrdenství a v sobotu velká hostina na Stephansplatzu pro všechny, kdo přišli.

Své místo samozřejmě měla každý den mše svatá. V neděli před polednem jí celý kongres skončil. Ite misa est.

Na mě osobně ohromě zapůsobila také velice svobodná a pohodová atmosféra, absence stresu organizátorů, kteří toho museli mít až nad hlavu a navzdory rozměru akce obrovská blízkost a lidskost.

Bůh budiž pochválen.

Organizátoři z Paříže zvou všechny, kdo mají zájem za rok (2004) na podzim do Francie. Ještě neví, jak to všechno udělají, ale ví, že s Boží pomocí se jim to podaří. Ať jim Pán žehná.

Josef Kánský