Počátky charismatické  

obnovy ve světě

Katolická charismatická obnova neoletničního typu, běžně nazývaná obnova v Duchu svatém, se začala šířit z americké katolické univerzity v Duquesne (Pittsburgh, Pennsylvánie) v roce 1967.[1] Druhým centrem obnovy se stala katolická univerzita Notre Dame v South Bendu (Indiana), s níž univerzita z Duquesne udržovala přátelské kontakty.[2] Na obou univerzitách se již delší dobu pravidelně scházely biblické kroužky a modlitební skupiny, které se snažily o prohloubení duchovního života svých členů. Zpočátku se však diskusím věnovalo více času než modlitbě. V roce 1963 se v South Bendu rozšířilo hnutí Cursillo. Zakladatelé tohoto hnutí svým činem vpodstatě předjímali skutečnost nových letnic a účinně napomohli jejímu projevení.[3] Členové hnutí Cursillo měli zkušenost s vylitím Ducha svatého, i když ne plně reflektovanou. Roku 1965 jsou v Notre Dame doloženy počátky glosolalie na modlitebních setkáních u Phila O’Mara, promlouvání v jazyku u Ralpha Martina, charisma uzdravování, charisma rozlišování duchů, mnohá vyslyšení modliteb atd.[4] Díky těmto znamením se u členů hnutí zintenzivňoval osobní vztah s Bohem a začalo přibývat konverzí. Lidé oslovení hnutím Cursillo se scházeli každý týden na mši svaté v kapli Notre Dame. Pro studenty se organizovaly víkendy Antiochie s programem, který využíval skupinky sdílení, duchovní rozlišování, bratrské povzbuzování a přímluvnou modlitbu.[5] Při těchto a dalších iniciativách se ve studentech probouzel zájem o modlitební život i o apoštolát, a rozvíjely se tak prvky, které v roce 1967 přispěly k rychlému šíření zkušenosti s vylitím Ducha svatého. Cennou službu v nasměrování na moc Ducha svatého rovněž prokázaly knihy Dýka a kříž od Davida Wilkersona, vydaná v roce 1963, a Oni mluví cizími jazyky od Johna Sherilla, vydaná v roce 1964.

            Vývoj v South Bendu ovlivnil též spřízněnou univerzitu v Duquesne. V roce 1963 se v Duquesne začala používat nová metoda animování skupin, v níž se uplatňovala spontánní modlitba vycházející z přečteného biblického úryvku, prokládaná zpěvy a sdílením v menších skupinkách. Ke sdílení se vytvořil prostor rovněž po mši svaté, když se z iniciativy studentů zavedlo malé pohoštění – obdoba starokřesťanského agape. Prudce vzrůstal počet členů modlitebních skupin i zájem o duchovní aktivity, především o každodenní mši svatou, biblické večery a pravidelná modlitební shromáždění. Na podzim roku 1966 se dva pedagogové univerzity v Duquesne, kteří se již delší dobu zapojovali do hnutí Cursillo – profesor dějin Dr. Wiliam Story a profesor teologie Dr. Rolf „Keyfr“ –, rozhodli pomodlit jeden za druhého, protože cítili, že Pán jim chce dát ještě něco jiného. Nevěděli přesně, co to bude, ale toužili mít vnitřní sílu, aby mohli svědčit o Kristu. Od této vzájemné služby modlitbou si začali recitací hymnu Veni Creator Spiritus každodenně vyprošovat, aby Boží Duch svou mocí a láskou zaplnil jejich vnitřní prázdnotu.[6] Dne 13. ledna 1967 na svátek Křtu Páně navštívili tito univerzitní profesoři spolu s dvěma dalšími katolíky[7] presbyteriánskou modlitební skupinu sestry Flo Dodge a jeden z profesorů požádal o modlitbu za vylití Ducha. Pán však nedovolil přítomným bratřím a sestrám, aby se za něho modlili se vzkládáním rukou; členové skupiny se pouze drželi za ruce a vytvořili kolem něho kruh. Flo Dodge cítila, jak sestupuje Duch svatý, přestože profesor nemluvil cizími jazyky.[8] Jediným viditelným znamením byl jásot, který se zmocnil všech přítomných.

            Zkušenost s vylitím Ducha svatého zanechala v obou profesorech tak hluboký dojem, že navrhli týmu, který pro univerzitu v Duquesne zajišťoval rekolekce, aby téma „kázání na hoře“, vybrané pro příští víkendové setkání, změnili na „naplnění Duchem ve Skutcích apoštolů“. Nemluvili o své zkušenosti s vylitím Ducha, avšak z jejich radosti se dalo poznat, že se něco stalo. Po schválení změny tématu se intenzivně modlili za projevení se moci Ducha, i když neměli konkrétní představu, jak by to mělo probíhat.[9]

            Uvedené skutečnosti sehrály důležitou roli v přípravě předpolí pro katolickou charismatickou obnovu neoletničního typu a umožnily, aby na víkendovém setkání 17. – 19. února 1967 v North Hills v rekolečním domě Archa a holubice skupina tvořená zmíněnými dvěma profesory univerzity v Duquesne, manželkou jednoho z nich, 25 studenty a knězem z kongregace Ducha svatého zažila vylití Boží moci formou křtu v Duchu svatém.[10] Účastníky setkání naplnila hluboká radost, projevila se u nich modlitba v jazyku i jiná charismata a všichni měli touhu uplatnit obdržené dary k duchovnímu užitku svých bližních. Ke skupině se začali přidávat další lidé, a to především laici aktivně zapojení do života církve. Charismatická obnova neoletničního typu se mezi katolíky začala šířit velkou rychlostí a nabývala netušených rozměrů.[11]